Literární archiv Památníku národního písemnictví - Maštálka Jindřich Gustav

Vyhledávání:
Jindřich Gustav Maštálka
(1866-1926)

Jindřich Gustav Maštálka se narodil 22. února 1866 v Sobotce.
Otec, obchodník Václav Maštálka, zde v letech 1880 - 1889 zastával úřad starosty, zemřel roku 1908 ve věku 78 let. Matka Anna, roz. Hrdličková zemřela v roce 1873 ve 30 letech. Jediný sourozenec Gustav Josef žil v letech 1868 - 1935, mezi lety 1915 - 1935 byl také soboteckým starostou.
Ve školním roce 1872 - 1873 vstoupil Jindřich do 2. třídy místní obecné školy. Po 5. třídě, ve školním roce 1876 - 1877, přechází na gymnázium v Jičíně, po třech absolvovaných letech opakuje tercii a po dalším ročníku (1880 - 1881) odchází. Vstupuje na tříletou Československou obchodní akademii v Praze, zde studia úspěšně ukončil závěrečným vysvědčením za rok 1884. Potom pravděpodobně cestuje, v Ženevě, jako mimořádný posluchač právnické fakulty, navštěvuje přednášky národohospodářské a sociálně politické.
Po návratu se započal praktický život muže, o kterém bylo později napsáno, že vynikal ohromnou pílí a houževnatostí a vždy se hlavně snažil každou z nespočetných funkcí vyplnit skutečnou prací. Nejprve se mu podařilo prosadit se rozsáhlou aktivitou v místě. Postupně, jak nabýval vlivné postavení v kraji, se mu otvíraly možnosti stále rozsáhlejší, které logicky využíval k účinnému působení pro Jičínsko, později pro celý národ.
       Názorově se Maštálka formoval v době, kdy narůstala opotřebovanost staročeské politiky a kdy se prostor otvíral pro široký proud mladočeský. Vedle určujícího principu národního a s ním spjatého zápasu za rovnoprávnost Maštálka sympatizoval s programem rovnomocnosti, prosazujícího české zájmy nikoliv cestou boje proti Rakousku, ale bojem o Rakousko, který vykrystalizoval pod vedením realistického jádra národní strany svobodomyslné.
Maštálka do dění vstoupil se zkušeností maloměsta a venkova, s ideou ekonomického a politického posílení středního průmyslového a zemědělského podnikatele. Situace se ale různila, v občanské rovině nalezla odraz ve vytvoření širšího politického spektra a v rozpadu jednotného národního bloku. S nabývajícími politickými zkušenostmi nesl Maštálka tuto situaci stále více nelibě, snažil se českou reprezentaci soustřeďovat k efektivnějšímu působení. Časem se také jeho pole působnosti přesouvalo směrem k velkoprůmyslu, což je spojeno s nabýváním pozic stranických a parlamentních. Neformuloval hlavní politické ideje, jeho názory platily v otázkách odborného národohospodářského charakteru. Zvyšující se politickou zkušeností nabývaly na prestiži i jeho soudy politické. Nadstranického uznání se mu dostalo za přínosné působení v rakouském parlamentu, kde se stal platným reprezentantem českých zájmů.
Maštálku je možno hodnotit jako politického praktika, energického taktika parlamentních jednání a intervencí, kuloárového jednatele. Vladimír Kašík konstatuje, že jeho realismus byl oslabován konzervatismem a přílišným prakticismem.
Maštálkovy společenské a politické aktivity shrnují tato fakta: V roce 1888 získal funkci městského tajemníka v Sobotce, zůstal jím do roku 1908. Roku 1891 byl za Hospodářský spolek soboteckého okresu vyslán do českého odboru Zemědělské rady pro Království české, zde byl ihned zvolen do výboru. Do ústředního sboru organizace byl delegován roku 1896, kdy byl zvolen i do jeho rady, na členství v instituci rezignoval v roce 1903, poté co byla ovládnuta agrárníky. V roce 1897 byl zvolen poslancem říšského sněmu a zůstal jím do roku 1918. Stal se členem různých parlamentních výborů, z nichž nejdůležitější byly: komise rozpočtová, komise železniční, komise pro kontrolu státního dluhu. V letech 1911 - 1913 působil v delegacích. V mladočeském klubu se stal postupně jednatelem a místopředsedou.
Roku 1901 byl zvolen poslancem českého zemského sněmu a byl jím do roku 1913.
V roce 1902 byl jmenován členem poradního sboru pro vodní dráhy; s činností ve funkci je svázána snaha o celkovou úpravu českých řek. V regionálním měřítku vyústily Maštálkovy snahy o melioraci založením Ústřední správy pro úpravu Klenice a melioraci přilehlých pozemků v roce 1914.
Roku 1905 byla do Sobotky zavedena železnice. Maštálka měl hlavní podíl na výstavbě celé trati ze Sudoměře do Staré Paky. V roce 1909 byl jmenován členem zemské i státní železniční rady. V roce 1906 se stal členem výkonného výboru správní rady České průmyslové banky (později České průmyslové a hospodářské banky). V jejím vedení zasedal až do své smrti. Za banku i za svou osobu byl členem správních rad různých společností.
Roku 1907 se podílel na zakoupení Národních listů pro Národní stranu svobodomyslnou a stal se místopředsedou správní rady Pražské akciové tiskárny; na funkce byl nucen rezignovat v roce 1917. Bylo mu uděleno čestné občanství mnoha obcí; byl členem nebo i funkcionářem četných korporací.
Do politického života zasáhl Maštálka až za války, když spoluutvářel postoje mladočeské strany a podílel se na vedení celé české politiky. Odmítal myšlenku na samostatnost mimo monarchii jednak z mezinárodních, jednak z hospodářských důvodů. Nepočítal s prohrou Rakouska-Uherska a neztotožňoval se s projevy odporu v zahraničí či doma. Chtěl postupovat tak, aby zabránil perzekuci a ochránil hospodářský potenciál země. Především při uvolnění poměrů po nástupu Karla I. bylo potřeba zesílit i český hlas. Byl ustaven jednotný Český svaz říšských poslanců a Maštálka, zastupující v něm mladočechy, se na činnosti podílel v pozici 2. místopředsedy. Podepsal tak Czerninův diktát z 31. 1. 1917. Odmítnutím samostatnosti se Maštálkova politická pozice zkomplikovala, pracoval sice až do rozpadu státu v českém zájmu ve Vídni, ale po návratu Kramáře z vězení a po vnitrostranických i mezistranických podzimních poradách v roce 1917 byl odstaven. Maštálka prohlašoval, že se mu stala křivda a že zejména jako člen komise pro kontrolu státního dluhu, kde byl jediný Čech, prokázal odboji služby.
Součástí Maštálkova života jsou i jeho aktivity podnikatelské. Nejenže si vybudoval nezávislé ekonomické postavení, ale podal okolí důkaz o svých schopnostech. Obojí mu napomáhalo v kariéře; z veřejných funkcí mohl zpětně nahrávat svým podnikatelským zájmům. Mimo účasti na jiných podnicích se stal představitelem českého cukrovarnictví.
Poté, co neuspěl s návrhy na zřízení rolnického akciového cukrovaru, koupil v roce 1893 se společníky poničenou budovu cukrovaru v Dolním Bousově a spolupoložil základy úspěšnému závodu. Později, v roce 1907, se stal jeho ústřední osobností, když po změnách došlo k vytvoření firmy Komanditní společnost cukrovar v Dolním Bousově Maštálka a spol. S rozvojem podniku byla svázána výstavba železniční tratě a meliorace. V roce 1917 si Maštálka mohl dovolit zakoupit velkostatek Domousnice. V cukrovaru byly založeny pobočné závody - sušička, lihovar a marmeládovna, vybudována rozsáhlá skladiště, pro kotelnu byl zakoupen důl Prokoppische a byla dobudována vlečková síť.
Po válce však marmeládovna přestala prosperovat. Byly provedeny některé špatné obchody atd., firma upadla do zadlužení. V roce 1924 musel být závod akcionizován Českou průmyslovou a hospodářskou bankou, byla vytvořena společnost Průmyslové závody, a. s. v Dolním Bousově. Předsedou její správní rady se stal Maštálka.
Maštálkovy podnikatelské aktivity končí velmi špatně a z mnohamiliónového majetku nezůstává nic. Domousnický velkostatek banka prodává ihned po Maštálkově smrti. Definitivně pak upadají dolnobousovské Průmyslové závody.
V osobním životě neztrácel Maštálka energii, cílevědomost a iniciativu. Byl vlídný a srdečný, uměl jednat s lidmi a vedle krajanské sounáležitosti a lásky k domovu měl silné sociální cítění. Byl ve svém okolí oblíbený, byť s množícími se problémy nabývala na váze nedůtklivost, zatrpklost. Vybudovaný majetek štědře využíval k dobročinným a mecenášským účelům, za války se staral o rodiny žalářovaných politiků.
       Pokud se dalo zjistit, vydal Maštálka dvě knihy: vedle spolupráce na agrární anketě v době působení v Zemědělské radě jsou to pojednání Sestátnění drah, řeč na schůzi klubu Národní strany svobodomyslné v Praze 28. 4. 1906 a Sestátnění železnic, řeč na Říšské radě 22. 3. 1909. Paměti, ve kterých měl údajně vylíčit dění za války, se nepodařilo nalézt.
V roce 1902 se oženil s Leopoldinou Kovářovou, roz. Zvěřinovou. Manželství zůstalo bezdětné. Jindřich Gustav Maštálka zemřel 9. září 1926 v Domousnicích, pohřben je na soboteckém hřbitově. Na hrobě byla umístěna Maštálkova busta od Josefa Drahoňovského.
Maštálkova pozůstalost je dochována v tragickém zlomku, variant zániku je několik. Existující část byla do literárního archivu PNP předána ze soboteckého oddělení Státního archivu v Jeřicích v roce 1993.
Vědecké využití je dáno omezeným rozsahem fondu, přesto je pro výzkum Maštálkovy osobnosti neopomenutelný. Doplňuje zkoumání české politiky a mladočeského postupu na konci 19. a na počátku 20.století a za první světové války. Nejvýznamnějším materiálem je 66 dopisů Karla Kramáře z let 1905 - 1917 a 6 dokreslujících dopisů Naděždy Kramářové. Dále je třeba uvést dopisy T. G. Masaryka a ministrů Fořta a Pacáka.
Osobní fond Jindřicha Gustava Maštálky je uložen v jednom archivním kartónu pod přírůstkovým číslem 65/93 a zahrnuje období 1879 - 1918.


Literatura:

Hylský Karel: Náš kandidát poslanectví na radu říšskou za XXII. volební okres Jindřich G. Maštálka, jeho život a působení. Nákladem organizace Národní strany svobodomyslné v XXII. volebním okrese Jičín (1911)
K: Jindřich G. Maštálka zemřel. Lidové noviny 10. 9. 1926
Těšitel Alois: Průmysl zemědělský a textilní v Dolním Bousově. Interní tisk n. p. Technolen Lomnice nad Popelkou, duben 1951, s. 9-18
Kašík Vladimír: Na okraj jedné z postav české politiky. Zpravodaj Šrámkovy Sobotky 1966, č. 12, s. 10-13
Urban, Otto: České a slovenské dějiny do roku 1918. Praha, Svoboda 1991
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace