Literární archiv Památníku národního písemnictví - Matička Josef

Vyhledávání:
JOSEF MATIČKA
(1893 - 1976)

Narodil se 13. 9. 1893 v Tejnce u Prahy, zemřel 7. 7. 1976 v Litomyšli.
Malíř, architekt, sběratel.
Pocházel z rodiny tiskařského sazeče, obdivovatele české knihy. Již na reálce měl úspěchy v kreslení. Maloval krajiny pod vlivem obrazů Antonína Slavíčka, které na něj v té době velmi zapůsobily. Po maturitě se opakovaně neúspěšně pokoušel o studium na Akademii výtvarných umění, neuspěl ani na umělecko-průmyslové škole. Přešel tedy na České vysoké učení technické, obor architektura. Po složení závěrečných zkoušek v roce 1923 vstoupil do praxe. Na začátku 30. let, po zotavení z dlouhodobé těžké nemoci, která mu zabránila vykonávat původní povolání, se začal věnovat malování soustavně.
Jeho malířské začátky jsou poznamenány vlivy moderních uměleckých směrů, především expresionismu a kubismu. Potřeba veřejně konfrontovat výsledky uměleckého úsilí ho v roce 1934 přivedla ke vstupu do Sdružení výtvarníků „Purkyně“. Byl to spolek často opačných uměleckých zájmů a malíř se se stanovisky jeho členů plně neztotožňoval. Členství však poskytovalo možnost vystavovat. Přes nespornou výtvarnou hodnotu prací z 30. let tkví pravý význam malířova uměleckého odkazu v pracích z pozdějšího období. Jeho umělecký směr se začal vyhraňovat teprve na začátku války, kdy přesídlil z Prahy do Litomyšle, rodiště jeho ženy, města, které dobře znal a měl ho rád. Litomyšl ho přitahovala již řadu let nejen krásou svých historických staveb, ale také různorodým společenstvím drobných maloměstských lidí, pestrou směsicí postav, tolik příbuzných se svéráznými typy z pražské periferie jeho mládí. Pomalu se přestával zajímat o problémy soudobého malířství a soustřeďoval se na vyjádření svých citů k tomuto kraji. Matičkův malířský projev vyplynul zcela spontánně z jeho osobního naturelu, z vnitřní potřeby podělit se o své prožitky s bližními. V jeho obrazech dochází ke zjednodušení tvarů, záměrné stylizaci.
       Během války byla jeho práce násilně přerušena. Na podzim roku 1944 byl i se svou ženou, která byla židovského původu, zatčen a odvezen do koncentračního tábora, odkud se oba v květnu 1945 vrátili.
       Za svůj život se zúčastnil řady společných výstav se Sdružením výtvarníků „Purkyně“ a uspořádal i výstavy samostatné. V roce 1960 vystavoval v Nové síni čs. výtvarných umělců (pod názvem Obrazy z Litomyšle, jednalo se o výbor prací z let 1940 - 1960), roku 1972 proběhla v síni Španělské synagogy výstava Na téma žluté hvězdy, reagující na prožitá válečná léta. V 70. letech proběhlo několik dalších výstav v Litomyšli, Hradci Králové a Budislavi (malíř zde ke konci života koupil chalupu a trávil většinu svého času), prezentujících jeho celoživotní dílo.
       V roce 1977 byla v Litomyšli otevřena v domě U rytířů „Galerie Josefa Matičky“, kde je trvale umístěna expozice jeho děl s litomyšlskou tematikou.
Osobní fond Josefa Matičky je dobře zachovaný. Oddíl dokladů obsahuje kromě osobních dokladů Josefa Matičky i doklady jeho manželky, které podrobně mapují jak jejich celý život, tak i majetkové poměry. Oddíl je doplněn jednotlivinami dokladů rodinných. Korespondenci vlastní tvoří rozsáhlý konvolut dopisů jak rodinných přátel, tak literárních a výtvarných umělců (J. Alda, P. Bezruč, J. Brychta, J. Hilčr, F. Hromádko, A. Chvála, A. Metelák, J. Pečírka, V. Plocek, B. Říha, L. Sovová, J. Sudek, L. Šimák, E. Švabinská, M. Švabinský, B. S. a A. S. Urbanovi, S. Vondráčková, J. Zrzavý aj.). Korespondence rodinná obsahuje korespondenci manželky s téměř stejným okruhem pisatelů (v korespondenci s M. Novotným a J. Pokorným jsou údaje týkající se pozůstalosti Josefa Durdíka). Následuje korespondence rodinná.
       Podstatnou část fondu tvoří sbírka korespondence a rukopisů  významných osobností české kultury. Sbírka se rozrůstala po celý Matičkův život a k velikosti jejího rozsahu přispěla i skutečnost, že manželka Josefa Matičky byla zaměstnána v předním pražském antikvariátu a vzhledem ke svému původu se stýkala s okruhem lidí z židovské obce (G. Reinerová, J. Weil). Kromě sbírky obsahuje konvolut i obsáhlý rukopis vzpomínek malířovy manželky a její zápisníky. Oddíl rukopisů je doplněn několika články Josefa Matičky o architektuře a bytovém zařízení a jeho zápisníky a adresáři. Následují tisky a výstřižky o životě a díle Josefa Matičky a oddíl fotografií, kde jsou kromě snímků Josefa Matičky a jeho ženy a přátel i fotografie Litomyšle a jejího okolí a portréty osobností kulturního a politického života.
       Osobní fond Josefa Matičky získal Literární archiv Památníku národního písemnictví od jeho ženy PhDr. Anny Matičkové, rozené Theinové postupně v letech 1978 a 1986. Její části jsou zapsány v knize přírůstků pod čísly 37/78 a 25/86. Fond je zpracován pod jednotným přírůstkovým číslem 25/86, je uložen v 28 kartónech, zahrnuje časové období 1834 - 1985. Další části fondu jsou uloženy ve Státním okresním archivu a Městském muzeu v Litomyšli.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace