Literární archiv Památníku národního písemnictví - Mattuš Karel

Vyhledávání:
Karel Mattuš
(1836-1919)

Narodil se 21. května 1836 v Mnichově Hradišti, zemřel 24. října 1919 v Praze.
Pocházel z rodiny mnichovohradišťského lékaře. Gymnázium vystudoval na ústavech v rodném kraji (Česká Lípa, Mladá Boleslav, Jičín), po maturitě absolvoval právnická studia na pražské univerzitě v letech 1855 - 1859, v roce 1861 je ukončil doktorátem. Po několik let se pak na různých místech seznamoval s právnickou praxí u soudu, v samosprávě i jako advokát a notář. Žil v Praze, v Mnichově Hradišti a v Táboře, nakonec se usadil v Mladé Boleslavi. Zde byl městským tajemníkem, od roku 1865 pracoval jako ředitel městské spořitelny, byl členem okresního zastupitelstva a od roku 1870 do roku 1889 starostou města. Politicky patřil ke staročechům. Ve svých třiceti letech byl poprvé zvolen poslancem zemského sněmu a zůstal jím téměř nepřetržitě až do roku 1893. V letech 1878 - 1890 působil i jako poslanec říšské rady, od roku 1899 byl členem panské sněmovny. Byl i předsedou výkonného výboru Národní strany, předsedou Českého klubu a v letech 1916 - 1917 předsedou Národního výboru.
Již od smrti Františka Palackého se snažil smiřovat staročechy a mladočechy i další proudy české politiky. Využíval k tomu i svého postavení ředitele Zemské banky Království českého, kterým byl v letech 1889 - 1918. Významně se účastnil jednání o punktacích, jeho názory byly respektovány i protivníky. Jako jeden z mála politiků věnoval pozornost slovenské otázce. Za své zásluhy byl jmenován tajným radou, získal čestná občanství mnohých měst a byl vyznamenán císařskými a občanskými řády.
Literárně byl činný od studentských let, přispíval do Lumíra, Posla z Prahy, Boleslavana, později do Hlasu národa, Politik atd. Samostatně vydal knihy Historické právo a národnost jako základové státního zřízení říše rakouské (1867), Několik myšlének o českém státu (1870), Řeči a jednání ve sborech zákonodárných (1900), posmrtně vyšly jeho Paměti (1921). Byl také dlouholetým předsedou Svatoboru. Literárně činní byli i jeho synové Jaroslav (1867 - 1919) a Ladislav (1868 - 1951).
Písemnou pozůstalost Karla Mattuše získal literární archiv Národního muzea v roce 1945, později byla v literárním archivu Památníku národního písemnictví doplněna několika jednotlivinami. Její nejcennější částí je přijatá korespondence od čelných politických osobností (Albín Bráf, Tomáš Černý, Julius Grégr, Josef Hlávka, Vatroslav Jagič, Josef Jireček, Jan Kvíčala, Jiří z Lobkowicz, František Ladislav Rieger, Antonín Otokar Zeithammer) i od osobností z oblasti kultury (Marie Červinková-Riegrová, František Adolf Šubert). Jednotlivými dopisy jsou zastoupeni i Karel Kramář, Tomáš Garrigue Masaryk, Karel Sladkovský, Hermann Bahr, Henryk Sienkiewicz aj., zajímavá je i další korespondence s českou šlechtou a s regionálními činiteli (Adolf Pavlousek apod.). Korespondence tak podává důležitý přehled o české politice od šedesátých let 19. století do 1. světové války. Ostatní druhy písemností jsou zastoupeny jen fragmentárně.
Písemná pozůstalost Karla Mattuše je uložena v šesti archivních kartónech pod přírůstkovými čísly 6/23, 148/31 a 85/45 a zahrnuje období 1856 - 1917.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace