Literární archiv Památníku národního písemnictví - Mužík August Eugen

Vyhledávání:
August Eugen Mužík
(1859-1925)

Narodil se 15. května 1859 v Novém Hradci Králové a zemřel 31. března 1925 v Praze.
       Ve svém rodišti také studoval gymnázium a později v Praze filozofickou fakultu. Potom se věnoval pouze spisovatelské práci.
Redaktor Světozoru a Besed lidu, tvůrce řady básnických sbírek lyrických a lyricko-epických, jeden ze zakladatelů spolku Máj. Byl básníkem světobolu a křesťanského soucitu. Ctil Máchu, Byrona, Huga i Vrchlického.
Jeho první sbírkou veršů byla Jarní bouře (1883), následovaly Hlasy člověka, Balady a legendy, Písně života, Černé perly, Chrám bosých. Motivy sociální se projevily v Epištole k českému dělnictvu.
       Českobratrsky náboženská nálada ho činí zásadním odpůrcem války (sbírka Mír) a nespravedlivých výsad plynoucích z moci a násilí.
Mužík také hojně překládal poezii a prózu, hlavně z Poea (Havran), z Otty Ludwiga (Mezi nebem a zemí), z Moorea (Irské melodie), také německé autory, nejvíce Goetha a Schillera.
Byl členem spolku Máj a v prvních letech po Nerudovi a S. Čechovi i kratší dobu jeho předsedou. Svá díla publikoval v různých časopisech (Osvěta, Zlatá Praha, Světozor, Česká revue, Květy aj.), ale i v politických denících.
Z vlastních životních zkušeností těžil i ve většině svých drobných próz (kniha povídek Tichá dramata, Zlomené okovy, Oni a ony, Pod ledem aj.).
Význam Augusta Eugena Mužíka zůstává hlavně v meditační lyrice vybroušené akademické formy školy Vrchlického.
Literární pozůstalost obsahuje hlavně rukopisy vlastní, řadu tisků vlastních i cizích a jen malou část korespondence. Je uložena ve dvou archivních kartónech pod přírůstkovými čísly v rozmezí 14/04 - 38/74 a zahrnuje období 1882, 1925 - 1929.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace