Literární archiv Památníku národního písemnictví - Náhlovský František

Vyhledávání:
František Náhlovský
(1807-1853)


František Náhlovský se narodil 7. ledna 1807 v Sejkořicích na Turnovsku. Pocházel ze starobylé mlynářské rodiny, která  podle rodinné tradice se v tomto mlýně usadila již roku 1633. Náhlovský studoval gymnázium v Jičíně, filozofickou fakultu v Praze. Na pražských studiích se seznámil s Bernardem Bolzanem a jeho žáky Františkem Schneidrem a Františkem Příhonským. K Úplně přilnul k učení Bolzanovu, tak i k jeho představiteli a žákům. Bolzano a Příhonský byli jeho ochránci v dobách nejtěžších, Schneider byl jeho rádcem důvěrným a zpovědníkem. Po studiích filozofických v Praze odchází do semináře v Litoměřicích, kde jako právě tak jako v celé litoměřické diecézi, byl ve stálé paměti biskup Hurdálek i profesor Michael Fesl, Zahradník, Krombholz a ostatní Hurdálkovi spolupracovníci. Na kněze byl vysvěcen roku 1830 a stal se kaplanem v Českém Dubu, kde vytrvale pracoval na národním a osvětovém uvědomění lidu, stal se členem České Matice a šiřitelem českých knih. V tomto kraji působili bolzanovci Jan Pažout a Jan Hofrichter, kteří s Náhlovským vytvořili přátelský kruh, který uvědoměle šířil Bolzanovy filantropické myšlenky ve škole i ve společnosti. Po odchodu Příhonského za kanovníka do Budyšína se uprázdnilo místo presese lužického semináře v Praze a bolzanovci prosadili za jeho nástupce Františka Náhlovského roku 1839. Jako preses měl možnost, aby  rozvinul své literární schopnosti. Přispíval do českých a německých časopisů, sbíral a opisoval spisy Bernarda Bolzana a roku 1847 vydal Bolzanovo dílo Über die Wohltätigkeit, dem Wohle der leidenden Menschen gewidmet. Rok 1848, který tak slibně začal a přinesl tolik nadějí, působil i u Náhlovského potřebu, aby se politická svoboda uplatnila i v oblasti církevní. Náhlovskému se připisoval článek z 22. 4. 1848, který uveřejnil Havlíček pod názvem O církevních důležitostech pro dobu nynější i budoucí, který vyvolal velký ohlas mezi kněžími i mezi laiky.
Náhlovský přemýšlel o církevních reformách a podporován svými přáteli jak z okruhu Bernarda Bolzana, tak i mimo něj vypracoval reformní program a na 18. a 22. května 1848 svolal porady kněží i členů hierarchie do lužického semináře. Schůzky se zúčastnilo 35 kněží, kterým Náhlovský předložil svůj program, který shrnul do devíti bodů. Podle Náhlovského kněží měli svobodně rokovat o věcech náboženských a měli předkládat zdravé učení. Bohoslužebné knihy měly být opraveny. Kněžstvo si mělo volit své představené na synodách, mělo rozhodnout o církevním majetku a příkladným životem působit mezi lidem. Program Náhlovského byl vytištěn v Praze pod názvem Versammlung von Geistlichen zu Prag am 18. und 22. Mai 1848. Rozprava o programu nebyla jednotná a také arcibiskup Schrenk se vším nesouhlasil. Zato s nadšením byl tento program přijat Havlíčkem a veřejností. Také bolzanovci, zejména Fesl, se jednoznačně postaviliza program Náhlovského. Situace se zkomplikovala svatodušními bouřemi, které postihly i Náhlovského, který byl od 10. června do 1. července 1848 vězněn. Na zákrok Palackého a Riegra byl Náhlovský propuštěn z vězení, ale nebyl ušetřen dalších komplikací. Litoměřický biskup Hille, kdysi žák Bolzanův, a němečtí biskupové se  proti Náhlovskému. Také nejvyšší představený lužického semináře, biskup saský Josef Dittrich, žák Bolzanův a Feslův a jejich oddaný ctitel, nemohl se postavit zcela a rozhodně za Náhlovského, což mu Bolzano i Fesl vytýkali. Kolem Náhlovského se rozvinula velká novinářská kampaň, ve které zejména vídeňské a německé noviny útočily na jeho pravověrnost i loajálnost. Na nátlak Hilleho a německých biskupů musel Dittrich odvolat Náhlovského z úřadu presesa lužického semináře, i když Příhonský se snažil ze všech sil, aby Náhlovského na svém místě udržel. Náhlovský odešel na přání Dittrichovo 23. února 1849 do Drážďan jako profesor latiny a po třech měsících byl jmenován farářem v saském Freiburku. Avšak choroba a stesk po domově ho přinutily, že se vrátil do Čech a léčil se v lázních Sedmihorkách. Odtud pak odjel na Sázavu, kde se stal farářem. Zdraví Náhlovského bylo podlomeno, a proto si 30. ledna 1853 podal žádost o odchod do výslužby, odešel do nemocnice, aby se léčil, ale zdraví se mu nevrátilo. Z pražské nemocnice odešel ke svému bratru Janovi, mlynáři v Jaroměři, kde zemřel 11. června 1853. Pohřben byl vedle svého otce v Týně pod Rovenskem.
Pozůstalost Františka Náhlovského je nazvána Acta martyrii Francisci Náhlovský. Je to soubor korespondence, konceptů a tisků, které se týkají pronásledování Františka Náhlovského v roce 1848 a 1849. Náhlovský sám před smrtí tyto doklady sebral, sám je tak označil a požádal svého bratra dr. Vincence Náhlovského, profesora dogmatiky v Praze, aby je, až zemře, uložil u Františka Řezáče. Ten je opatroval od roku 1853 až do své smrti. Když v roce 1879 Řezáč zemřel, postaral se Vincenc Náhlovský, aby tato sbírka byla získána z pozůstalosti Řezáčovy a když se mu to podařilo, uložil celý konvolut do Národního muzea v Praze. Acta martyrii jsou velmi cenný doklad pro studium náboženských dějin v Čechách v první polovině 19. století. Jsou uložena v jednom kartónu pod přírůstkovým číslem 1/81 a zahrnují období 1848 - 1853.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace