Literární archiv Památníku národního písemnictví - Nebeský Václav Bolemír

Vyhledávání:
Václav Bolemír Nebeský
(1818-1882)

Narodil se 18. 8. 1818 na samotě Nový Dvůr u Kokořína, zemřel 17. 8. 1882 v Praze.
Pocházel ze smíšeného manželství, matka byla Němka, otec Čech, šafář u kněžny Ahremberkové. Po absolvování částečně české a částečně německé školní docházky odešel v roce 1830 na gymnázium do Litoměřic. V době gymnaziálních studií se věnoval hlavně studiu řeckých klasiků a německé klasické filozofie. Českou literaturu v té době četl pouze v německých překladech. Studium v Litoměřicích ukončil v roce 1836 několik měsíců předtím, než tamtéž tragicky zemřel K. H. Mácha, se kterým bývá básnické dílo V. B. Nebeského často srovnáváno.
K české literatuře se dostal až během svých filozofických studií na univerzitě v Praze v letech 1837 - 1838. Po ukončení filozofie dva roky studoval soukromě a v univerzitních studiích pokračoval až v letech 1841 - 1842 na medicíně v Praze a 1843 - 1845 ve Vídni. Studium nedokončil a k medicíně se již nikdy nevrátil.
Po návratu do Prahy přijal místo vychovatele v rodině rytíře Jana Neuberta
z Neuberka. V roce 1848 se aktivně účastnil politického dění při přípravě a jednáních slovanského sjezdu, jako spoluredaktor Národních novin s K. H. Borovským a jako poslanec v říšské radě. Na jaře 1849 byl jmenován docentem dějin řecké a české literatury na pražské univerzitě, ale pro přílišné zaneprázdnění jako vychovatel v rodině Neuberků se své funkce neujal. Až v roce 1871 se za podpory studentů, kteří dokonce požadovali jeho jmenování profesorem, pokusil uplatnit své právo na veřejná čtení na univerzitě. Tato snaha se však nesetkala s pochopením úřadů a o uplatnění své docentury již dále neusiloval. V roce 1850 přijal místo redaktora Časopisu Českého muzea a po K. J. Erbenovi převzal funkci sekretáře Národního muzea (1851) a Matice české (1852), zároveň spravoval pokladnu Národního muzea. Z redakce Časopisu Českého Muzea odešel v roce 1861, v roce 1876 byl ze zdravotních důvodů penzionován a poslední léta života strávil upoután na lůžko v domácím ošetřování. Zemřel 17. 8. 1882, pochován je na Vyšehradě.
První manželkou V. B. Nebeského byla Eliška Jungmannová, dcera profesora na staroměstském gymnáziu, která zemřela po tříletém manželství v roce 1855. V roce 1859 se oženil podruhé s Terezou Fastrovou, dcerou Petra Fastra, známého z událostí roku 1848. Z každého manželství měl jednoho syna.
Básnické dílo V. B. Nebeského vznikalo převážně v době jeho studií, jednotlivé básně vycházely v časopisech. Pouze delší báseň Protichůdci vydal knižně v roce 1844. Kromě básní vyšla v roce 1847 v časopise Česká včela povídka Vizionář. Od konce čtyřicátých let se těžištěm Nebeského práce stala literární historie a překlady řeckých a latinských klasiků. Literárně historické studie publikoval hlavně v Časopise Českého muzea. Překlady antických dramat vycházely knižně v Matici české.
Fragment osobního fondu Václava Bolemíra nebeského je uložen v LA PNP v jednom kartónu pod přírůstkovými čísly v rozmezí 78/31 – 85/65. Větší část písemností byla získána od prof. Josefa Hanuše v roce 1931 pro Národní muzeum. Fond zahrnuje období 1831 – 1882.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace