Literární archiv Památníku národního písemnictví - Němeček Zdeněk

Vyhledávání:
ZDENĚK NĚMEČEK
(1894-1957)

     Zdeněk Němeček se narodil v Josefově u Jaroměře jako syn majitele tabákového skladu. Absolvoval nižší gymnázium a obchodní akademii v Hradci Králové. Působil jako praktikant u obchodní firmy v Hamburku. Poté absolvoval jednoroční kurs při obchodní akademii ve Vídni.
Krátce byl zaměstnán u obchodní společnosti v Terstu, posléze se stal korespondentem v moskevské filiálce firmy Laurin a Klement, ale téhož roku vstoupil do čsl. odboje. Bojoval na haličské frontě a absolvoval ruské vojenské učiliště, v roce 1919 se vrátil do republiky. V ČSR dozíral na dělení Těšínska, pracoval pro ministerstvo národní obrany v Praze a od konce roku 1920 byl zaměstnán na ministerstvu zahraničních věcí.
V úřadě ministerstva se seznámil s Annou Alexejevnou Korovjakovskou, která pocházela ze staré ruské šlechtické rodiny, a v roce 1925 se s ní oženil.
Povolání diplomata zavedlo Zdeňka Němečka do Povolží, Norimberku, New Yorku, Moskvy, Marseille, Madridu a Barcelóny, za své diplomatické kariéry procestoval celou Evropu, střední Ameriku a západní Afriku.
V srpnu 1939 byl Němeček přeložen do Národní knihovny v Praze, v roce 1941 byl penzionován a následující rok mu byla zakázána publikační činnost. S rodinou se uchýlil do svého domu v Ratajích nad Sázavou. Podílel se na práci ilegální zpravodajské skupiny Parsifal (např. vedle Arnošta Heidricha, hraběte Jindřicha Kolowrata, Josefa Chmely, malíře Otakara Mrkvičky a filmaře Josefa Holmana), která byla napojena na čsl. exilovou vládu v Londýně. Začátkem roku 1945 byl zatčen, vězněn a vyslýchán ve vězení na Pankráci.
Po válce se Němeček vrátil na ministerstvo zahraničních věcí, byl jmenován zvláštním vyslancem v Kodani. Na pozvání Halldóra Laxnesse navštívil Island. Po komunistickém puči rezignoval na svou funkci a emigroval i s rodinou do Montrealu.
V Kanadě těžce scháněl obživu, velice vítanou příležitost mu poskytlo rádio Svobodná Evropa v New Yorku, kam kvůli práci přesídlil. Inicioval založení exilového Penklubu a stal se jeho prvním předsedou. V souvislosti s novým slovinským překladem Němečkova románu Na západ od Panonie byl Zdeněk Němeček pozván do Lublaně, avšak cestou (v Mnichově) zemřel na srdeční mrtvici.
Němeček se ve své literární práci výrazně inspiroval zahraničními pobyty, vznikly tak romány Západoindický denník, Dopisy ze Senegambie, New York: zamlženo, Na západ od Panonie, Ďábel mluví španělsky, Evropská kantiléna i Tvrdá země. Uplatňuje často realistickou metodu non fiction a bývá proto řazen k tzv. pragmatické generaci. Němečka zajímala hlavně novodobá globalizace světa a její rozmanité projevy, jako migrace lidí, konfrontace a mísení etnik, ras a kultur, relativizace hranic mezi domovem a cizinou. Ačkoli byl znalcem historických, geografických, ekonomických a sociálních stránek těchto procesů, nevysvětloval si je beze zbytku racionálně, ale vždy počítal s působením iracionálních sil. Avšak navzdory konfliktnosti a tragičnosti zobrazovaného světa důvěřoval v konečné vítězství humanistického principu v masarykovském duchu československé první republiky.
Kromě románové tvorby se věnoval také dramatu a publicistice. Mnoho jeho exilových prací zůstalo v rukopisech.
Fond je ulože ve 4 archivních kartonech pod přírůstkovým číslem 90/75, zahrnuje časové období 1914-1939.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace