Literární archiv Památníku národního písemnictví - Novák Arne, Nováková Teréza

Vyhledávání:
Arne Novák
(1880-1939)

Narodil se 2. března 1880 v Litomyšli, zemřel 26. listopadu 1939 v Poličce.
Jeho otec Josef Novák (3. 3. 1847 v Praze – 20. 1. 1907 v Praze) byl středoškolským profesorem s aprobací čeština a klasická filologie, působil na gymnáziu v Litomyšli a na    Akademickém gymnáziu v Praze. Matka Teréza Nováková, roz. Lanhausová (31. 7. 1853 v    Praze – 13. 11. 1912 v Praze) byla známou spisovatelkou a pracovnicí ženského hnutí. Jejich sňatek se konal 5. srpna 1876 v Praze. Postupně se jim narodilo šest dětí, které kromě Arna zemřely v mladém věku: Theodor (21. 1. 1879 – 26. 7. 1901, utonul jako nadaný přírodovědec), Marie (2. 6. 1881 – 29. 5. 1895), Vladimír František (13. 2. 1883 – 25. 1. 1905, lékárník, zemřel sebevraždou), Ludmila (20. 9. 1886 – 19. 9. 1905) a Jaroslav (2. 6. 1896 – 1.    9. 1915, padl na    bojišti v první světové válce). S rodinou se z příbuzných nejvíce stýkala sestra Terézy Novákové Marie Lanhausová (4. 12. 1859 – 21. 4. 1903).
Arne navštěvoval nejdříve obecnou školu v Litomyšli (1885 – 1890), potom tamtéž prvních pět tříd gymnázia. Když se rodina přestěhovala roku 1895 do Prahy, pokračoval ve    studiu na    Akademickém gymnáziu, kde 7. 7. 1898 maturoval. Na filozofické fakultě Karlo–Ferdinandovy univerzity potom studoval filologii, poslouchal zvláště přednášky V. E. Mourka, F. Krejčího, J.    Vlčka a J. Vrchlického. Školní rok 1900 – 1901 trávil na berlínské univerzitě (prof. Brückner, Mayer), po návratu do Prahy si zapsal mj. přednášky F. Drtiny, O.    Hostinského, K. Chytila, J.    Gebauera, T. G. Masaryka, A. Krause a F. Pastrnka. Studia dokončil doktorátem 18. 12. 1902 a vzdělání si ještě rozšířil studijním pobytem v Mnichově a    Heidelbergu r. 1904. 17. 12. 1904 se podrobil zkoušce způsobilosti k vyučování češtině a    němčině na vyšších školách reálných. Krátce působil na reálkách v Kutné Hoře a v Praze, ale již 18. 1. 1907 se habilitoval jako soukromý docent dějin německé literatury na filozofické fakultě Univerzity Karlo–Ferdinandovy v Praze, působení si brzy rozšířil o obor novější české literatury.
7. července 1908 se oženil se studentkou filozofické fakulty Jiřinou Haaszovou; 13. 12. 1914 se jim narodil syn Radovan, který zemřel jako gymnazista 1. července 1927.
Od roku 1920 až do smrti působil Arne Novák jako řádný profesor české literatury na    Masarykově univerzitě v Brně, byl i jejím rektorem ve složitém období let 1937 – 1939. Dále byl členem Pražského lingvistického kroužku, řádným členem České akademie věd a umění a    Královské české společnosti nauk, členem Národní rady badatelské, hlavním redaktorem literární části Ottova slovníku naučného nové doby, členem poradních sborů ministerstva školství a národní osvěty, soudním znalcem atd. K jeho žákům patřili mj. i Karel Čapek, Julius Dolanský, Rudolf Havel a mnoho dalších představitelů naší literární vědy.
Literární tvorba Arne Nováka je nesmírně rozsáhlá. Publikoval od studentských let v    desítkách novin a časopisů, zvláště v České revue, Českém časopise historickém, Lidových novinách, Listech filologických, Lumíru, Národě, Národních listech, Přehledu, Rozhledech, Samostatnosti, Slovu a slovesnosti, Venkově a Ženském světě. Ve svých příspěvcích užíval řadu pseudonymů a značek, jako: A., an, –an., AN, A. N., a p. v., Ar. N., Ar. Nv., B. Kulda, Bor., Daniel Střítezský, E. K., F. L. G., ill, ill., Ivan Dubský, k., Kazimír Bor, N, N., ne, p., R., Ragnar, Renald Javor, –RN–, –rn–, Skapino, Sordello, Sordelo, Staropražan, –v–, zsl, zsl., !? =.
Samostatně publikoval od roku 1906 odborné publikace z dějin české i německé literatury a další kulturně historická díla. Asi nejvýznamnější jsou Přehledné dějiny literatury české, které ve    spolupráci s J. V. Novákem (pro starou českou literaturu) vydal poprvé r. 1909 pod názvem Stručné dějiny literatury české. Na čtyři desítky knih, často v několika vydáních, mapují důkladně české písemnictví. K nim je nutno dále připočítat i několik edic (mj. i Vybrané stati svého bratra Theodora r. 1902) a redigování spisů a výborů mnoha českých autorů (S. Čech, V. Dyk, T.    Nováková, A. Sova, J. Vrchlický aj.), a dokonce i překlady.
Životu a dílu Arne Nováka byly věnovány stovky statí i několik samostatných knih (F.    Strejček: Výbor ze studií a podobizen A. Nováka, 1928, Studie a vzpomínky prof. dr. Arne Novákovi k padesátým narozeninám, 1930, Arne Novák zemřel, 1940, Strážce tradice, 1940, a    především Soupis vědecké a kritické činnosti Arne Nováka, což je podrobná bibliografie vydaná Pražským lingvistickým kroužkem, 1940), ovšem na velkou monografii věnovanou jeho osobnosti a dílu dosud čekáme.
Literární pozůstalost Arne Nováka předávala rodina do Literárního archivu Památníku národního písemnictví postupně. Je uchována ve vzácné celistvosti, počínaje osobními doklady.
Obsáhlá a důležitá je korespondence, především s jeho žáky a kolegy – literárními vědci (J.    Dolanský, O. Fischer, P. Fraenkl, A. Grund, J. Horák, M. Hýsek, F. Chudoba, J. Jakubec, J.    Karásek, A. Kraus, Z. Nejedlý, G. Pallas, A. Pražák, J. V. Sedlák, H. Siebenschein, F.    Strejček, F. X. Šalda, O. Šimek, J. Thon, O. Vaňorný, A. Veselý, J. Vlček, J. Vodák), se spisovateli a redaktory (E. Bass, K. Čapek, V. Dyk, V. Hladík, H. Jelínek, R. Jesenská, E.    Jurčinová, J.    Karásek ze Lvovic, J. Kvapil, A. Lauermannová–Mikschová, S. Lom, K.    Sezima, J. Svítil–Karník, R. Svobodová, A. M. Tilschová, J. Vrba, A. Wenig, J.    Wojkowicz), s nakladateli (R.    Promberger, J. Štenc, O. Štorch–Marien), s dalšími osobními přáteli a kolegy (F. Drtina, J.    Pekař, J. Šusta, F. Táborský) atd. Obsáhlá je i zachovaná rodinná korespondence s otcem, matkou, sourozenci a manželkou i s přáteli z mladých let (např. M.    Veselíková z Litomyšle.) I    korespondence se zahraničními badateli je hodná pozornosti (např. A. Jensen). Málo je zachována korespondence odeslaná a cizí; soubory tvoří dopisy odeslané manželce Jiřině Haaszové–Novákové a filozofu Josefu Durdíkovi.
Mezi rukopisy Arne Nováka jsou zastoupeny všechny druhy jeho prací v poměrné úplnosti: básně, próza (povídky, cestopisy, aforismy), divadelní hry, odborné práce (články, studie, vědecké knihy, recenze, univerzitní přednášky), poznámky, deníky (včetně bibliografických záznamů), opisy a překlady různých děl. Z cizích rukopisů můžeme zaznamenat např. práce R. Jakobsona, A. Sovy, J.    Vrchlického atd.
Důležitou složkou pozůstalosti jsou i tisky a výstřižky, v nichž je archivována podstatná část novinové a časopisecké produkce Arne Nováka, jeho drobné tisky, pozvánky apod. Připojeny jsou i konvoluty výstřižků o přátelích A. Nováka (J. a K. Čapkové, J. Pekař, F.    X.    Šalda), které si shromažďoval stejně jako separáty jejich vědeckých prací a tématické výstřižky (např. o první světové válce). Připojeno je i několik fotografií Arne Nováka, jeho rodiny a    přátel.
Literární pozůstalost Arne Nováka je uložena v 65 archivních kartónech pod    přírůstkovými čísly v    rozmezí 183/32 – 83/93. Zahrnuje období 1860 – 1967.

Teréza Nováková
(1853 – 1912)


Narodila se 31. července 1853 v Praze, zemřela 13. listopadu 1912 rovněž v Praze. Pocházela z rodiny pražského úředníka České spořitelny Františka Lanhause (22. 5. 1820 – 19.    3. 1883) a jeho manželky Arnoštky (1. 6. 1829 – 18. 1. 1879), roz. Deutschové. Měla ještě tři sourozence: Ludvíka (1857 – 1888), Marii (1859 – 1903) a Ferdinanda (1861 – 1915). V rodině se mluvilo česky i německy.
Národně se uvědomovala na Amerlingově ústavu pro vzdělávání dívek, kde na ni působila zvláště Františka Svatava Amerlingová a učitel Hanuš Věnceslav Tůma. Ústav navštěvovala do roku 1869, kromě toho docházela i do Tyršovy tělocvičné školy.
V roce 1870 poznala Josefa Nováka (3. 3. 1847 – 20. 1. 1907), s nímž se v roce 1874 zasnoubila a 5. srpna 1876 se konala svatba. Manželé se přestěhovali do Litomyšle, kde prof.    Novák působil dvacet let na gymnáziu. Od roku 1895 žili opět v Praze. V rodinném životě provázely manžele Novákovy smutné události. První dítě se jim narodilo 24. 9. 1877 mrtvé a    z    dalších se dožil vyššího věku pouze Arnošt - Arne (2. 3. 1880 – 26. 11. 1939). Dcery Marie (2. 6. 1881 – 29. 5. 1895) a Ludmila (20. 9. 1886 – 19. 9. 1905) zemřely na zákeřnou nemoc, syn Theodor, nadaný přírodovědec (21. 1. 1879 ­ 26. 7. 1901 ) utonul, syn František Vladimír, lékárník (13. 2. 1883 – 25. 1. 1905), spáchal sebevraždu, nejmladší syn Jaroslav, student filozofické fakulty pražské univerzity (2. 6. 1896 – 1. 9. 1915) padl na bojišti první světové války.
Veřejná a literární činnost Terézy Novákové začala za pobytu v Litomyšli. Podílela se zde na    vzniku Spolku paní a dívek (1885) a podnikala četné vycházky a výlety do okolí, kde sbírala národopisný materiál a nacházela podněty ke své tvorbě. Často též sama přednášela na    nejrůznější témata. Ráda cestovala, např. roku 1884 navštívila jižní Čechy, roku 1889 Moravu, roku 1893 pobývala v Karlových Varech.
Po přestěhování do Prahy se účastnila veřejného života, pracovala v Minervě a v Ústředním spolku českých žen, v letech 1897 – 1907 redigovala Ženský svět. Stýskalo se jí však po venkově, proto v roce 1903 koupili Novákovi chalupu v Proseči, kde pak v letech 1908 – 1912 spisovatelka převážně pobývala. Ale pokračovala i v cestování (roku 1904 Německo, 1909 Švýcarsko a Bavorsko).
Časopisecky publikovala od roku 1882 (zpočátku používala pseudonymu N. T. Feodorovič), knižně od roku 1885. Nejznámější jsou její velké romány s východočeskými náměty Jan Jílek, Jiří Šmatlán, Na Librově gruntě, Drašar a Děti čistého živého. Dále vydala několik souborů povídek a črt (Rosné perly, Úlomky žuly, Železný kříž, Z měst i ze samot), cestopisných obrázků (Kresby a dojmy z cest, Z nejvýchodnějších Čech), práce k dějinám feministického hnutí (O životě a působení M. D. Rettigové; Karolina Světlá, její život a její spisy; Slavín žen českých; Ze ženského hnutí aj.) a díla národopisná (Čechy východní - v    Ottových Čechách, Východočeské lomenice, Kroj lidový a národní vyšívání na Litomyšlsku atd.). Psala i pohádky a překládala (G. Keller, O.    Schreinerová). Z časopisů otiskovaly její povídky a další práce Český lid, Domácí hospodyně, Jitřenka, Kalendář paní a dívek, Květy, Lumír, Národní listy, Národopisný věstník, Novina, Prager Presse, Právo ženy, Přehled, Ruch, Světozor, Vesna, Ženský svět a jiné.
I po smrti zůstávala Teréza Nováková v povědomí veřejnosti. Zasloužili se o to četní literární vědci (J. Horák, M. Hýsek, A. Novák, F. X. Šalda, O. Theer, z mladších J. Růžička). V letech 1914 – 1930 vyšly její Sebrané spisy v nakladatelství J. R. Vilímka pod redakcí Arne Nováka (17    svazků), kromě nich i různé výbory a nová vydání jejích děl. Z korespondence byla zveřejněna jen malá část – např. se S. Čechem (ed. F. Strejček), K. Světlou (ed. A.    Čermáková–Sluková) a Z. Nejedlým (ed. B. Svadbová). Pamětní desky jí byly odhaleny roku 1928 v Litomyšli (Jiřina Pfeiferová), 1935 v Praze v Žitné ul. (Karla Vobišová–Žáková) a roku 1937 v Budislavi.
Literární pozůstalost Terézy Novákové získával Literární archiv Národního muzea, později Literární archiv Památníku národního písemnictví v Praze postupně od roku 1932 převážně od Arne Nováka, později od jeho rodiny. Část byla získána i drobnými sběry a    nákupy, část delimitací z Ústředního archivu Československé akademie věd. Malá část korespondence a rukopisů je uložena v muzejních sbírkách v Litomyšli a v Poličce i v jiných fondech.
Pozůstalost v LA PNP tvoří rozsáhlý soubor dokladů dokumentujících život Terézy Novákové i dalších členů rodiny. Vedle vzájemné korespondence všech členů rodiny jsou zde větší celky dopisů od Františka Drtiny, Aloise Jiráska, Elišky Krásnohorské, Pavly Maternové, Vilmy Seidlové–Sokolové, Růženy Svobodové, F. X. Šaldy, Renaty Tyršové, J. R. Vilímka a    Čeňka Zíbrta. Z dalších pisatelů jsou zastoupeni např. Zdeňka Braunerová, Vilém Mrštík či Otokar Theer. Bohatá je korespondence s pracovnicemi ženského hnutí, s národopisci a    s    regionálními pracovníky východních Čech, zvláště Litomyšlska.
Pokud jde o příslušníky rodiny, je zajímavá korespondence manžela Josefa Nováka (opět dopisy Aloise Jiráska) a syna Theodora (dopisy Otokara Hostinského, Bohuslava Raýmana), z jednotlivých dopisů je tu např. dopis mladého Jana Masaryka Vladimíru Novákovi a dopis Alice Masarykové Ludmile Novákové.
Oddíl rukopisů vlastních obsahuje romány Jan Jílek a Jiří Šmatlán, dále řadu veršů, povídek, pohádek, článků, deníků apod. Mezi rukopisy cizími najdeme práce Hany Kvapilové, Sofie Podlipské, F. X. Šaldy a Gabriely Preissové. Důležité jsou i záznamy univerzitních přednášek Františka Drtiny, Otokara Hostinského, T. G. Masaryka, Bohuslava Raýmana a    dalších, které si pořizoval Theodor Novák.
Pozůstalost doplňuje velký soubor výstřižků a tisků o životě a díle Terézy Novákové a    soubor fotografií autorky, její rodiny a přátel.
Celá pozůstalost je uložena v 17 archivních kartónech pod přírůstkovými čísly v    rozmezí 183/32 - 83/93. Zahrnuje období 1867 – 1940.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace