Literární archiv Památníku národního písemnictví - Opolský Jan

Vyhledávání:
JAN OPOLSKÝ
(1875 - 1942)

Narodil se 15. 7. 1875 v Nové Pace, zemřel 20. 5. 1942 v Praze. Básník a prozaik.
Otec pocházel z řemenářské rodiny, usedlé v nedaleké Pecce a stal se advokátním úředníkem. Matka byla dcerou novopackého cukráře a pernikáře. Matku ztratil v deseti letech, otce v devatenácti.
Po ukončení měšťanské školy v rodišti nastoupil do zaměstnání v dílně novopackého malíře Václava Kretschmera, která řemeslně vyráběla obrazy určené k běžnému prodeji. Zde zůstal dvacet pět let. Roku 1902 se oženil s Františkou Endovou, měli spolu dceru Martu.
V roce 1914 získal úřednické místo u firmy Ignác Kretschmer. Když podnik v roce 1921 přesídlil z Nové Paky do Prahy, odstěhoval se do Prahy i Opolský, později prokurista firmy až do svého odchodu do důchodu.
       Verše začal psát již ve svých šestnácti letech, jeho první básnické pokusy však zůstaly neotištěny.
V červencovém čísle Květů roku 1896 vyšel Opolského literární debut - báseň Pes. Bezprostředním podnětem k básnické prvotině bylo vytí psa při otcově pohřbu. Ještě téhož roku se objevily jeho verše v Rozhledech, později přispíval do Moderní revue a do Lumíra.
Stal se členem České akademie věd a umění, čestným členem Umělecké besedy. Svou tvorbou se připojil k představitelům českého impresionismu a symbolismu.
Jeho základním básnickým pocitem byla životní deziluze a marnost všeho poznání. Ve svých verších, v nichž dekorativnost často převládala nad obsahem, soustřeďoval všechnu pozornost na rozbor vlastní duše, duševních stavů a nálad a jeho samotářský svět byl vzdálen skutečnosti a přítomnosti. Z jeho básnických sbírek nutno připomenout alespoň Svět smutných, Pod tíhou života, Hrst ironie a satiry, Dědictví, Hory a doly a lesy, Čtení z hvězd a obelisků a jiné.
Básnický vývoj Opolského směřoval k epice. Prózy (Kresby uhlem, Demaskovaní, Upír a jiné prózy, Miniatury, Visuté zahrady a další) nepřesahují povídkový rámec, jsou v podstatě básněmi v próze, čerpajícími náměty ponejvíce z dob biblických, historických a legendárních.
Písemná pozůstalost Jana Opolského obsahuje část osobních dokladů, zajímavý soubor tvoří přijatá korespondence s mnoha osobnostmi kulturního a literárního života, nejobsáhlejší jsou konvoluty dopisů V. Dyka, R. Jesenské, J. Krecara, H. Jelínka, A. Nováka a F. Skácelíka. Oddíl vlastních rukopisů představuje takřka v úplnosti autorovu tvorbu (básnické sbírky, knihy povídek, konvolut jednotlivých básní, velký počet zápisníků s verši, poznámkami a pracovními materiály). Dále je zde soubor výstřižků, na kterých je vidět někdy rozporuplné hodnocení Opolského díla soudobou kritikou. Pozůstalost uzavírají fotografie Jana Opolského a jeho přátel.
Literární pozůstalost Jana Opolského získal Literární archiv Národního muzea, později Památníku národního písemnictví postupně přírůstky pod čísly 1929, 1932, 197/51, 222/51, 146/52, 247/53, 70/54, 5/55, 75/55, 110/55, 111/55, 55/56, 26/57, 39/57, 41/57, 4/58, 24/58, 27/58, 64/59, 58/63, 63/64, 37/65, 41/66, 16/67, 76/67, 21/68, 89/72, 109/76, 63/79. Přírůstek č.75/55 byl zpracován spolu s  největším přírůstkem č. 63/79 a je uváděn pod jeho číslem.
Osobní fond je uložen v 10 archivních kartónech a zahrnuje období 1881 - 1993.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace