Literární archiv Památníku národního písemnictví - Petera Rohoznický František

Vyhledávání:
FRANTIŠEK PETERA ROHOZNICKÝ
(1798 - 1877)

Narodil se 8. 7. 1798 v Rohoznici, zemřel 14. 2. 1877 v Praze.
Římskokatolický kněz, vlastivědný pracovník, archeolog. Užíval pseudonym Rohoznický.
Maturoval na gymnáziu v Jičíně v roce 1816, na filozofii v Praze na něho měli vliv profesoři Bernard Bolzano a Ladislav Josef Jandera, v roce 1818 začal v Praze studovat bohosloví, 24. 8. 1822 byl v Hradci Králové vysvěcen na kněze.
Krátce pomáhal při duchovní správě v Lanžově u Hořic v Podkrkonoší, než byl 16. 1. 1823 poslán do krkonošského Maršova, kde zůstal 13 let (do května 1829 byl kooperátorem, další tři měsíce administrátorem a od 2. 8. 1829 do 19. 7. 1836 farářem). Na přání paní Stillfriedové, rozené hraběnky Schaffgotsch, se od 2. 8. 1836 stal farářem v Bělohradě, což byla v jeho životě příznivá změna. Dostal se do českého prostředí (v převážně německém Maršově nebyl spokojen) a mohl se projevit jako nadšený vlastenecký kněz. Zajímal se o českou historii, místní dějiny, český jazyk, lidovou mluvu, spolupracoval na Jungmannově Slovníku, založil školní knihovnu, stýkal se s okolními vlastenci, získával spolupracovníky Muzea Království českého a Matice české, přispíval do Časopisu pro katolické duchovenstvo a Pražských novin. V roce 1847 se však ozvala znovu nemoc, která se projevovala už v Maršově. Nepomohlo ani delší léčení v Praze u dr. Spotta. Proto podal Petera žádost o penzionování, které bylo 11. 7. 1849 vyhověno.
Žil potom střídavě v Praze a na venkově - v roce 1854 v Heřmanicích u Jaroměře, o rok později v Meziříčí nad Dědinou, v letech 1857 - 1861 v Jaroměři, potom v Radnicích na Plzeňsku. Věnoval se svým historickým a sběratelským zájmům, cestoval po severovýchodních a středních Čechách, psal odborné články do časopisů Blahověst, Poutník z Prahy, Lumír, Besedy, Památky archeologické a místopisné i do Pražských novin, vydal samostatně několik menších studií (např. roku 1860 Krátký životopis knížete Dimitra Saguszka, roku 1863 spisek Hrad Krašov).
Za vrcholné období Peterovy archeologické činnosti jsou považována léta 1857 - 1863. V srpnu 1857 přišel do Jaroměře, aby tu při stavbě železnice zachraňoval stará pohanská pohřebiště. Pozval sem také pátera Václava Krolmuse, s nímž má mnoho společného – i Petera pilně pracoval přímo v terénu, sbíral a popisoval cenný materiál, i jemu šlo především o doklady kulturní minulosti českého národa v době pohanské. Oba dospívali v období, kdy archeologie jako věda ještě neexistovala, často k ukvapeným i romantickým závěrům. Dodnes je ale ceněné jejich cílevědomé vyhledávání nalezišť, pozornost věnovaná velkým stavebním akcím a odevzdávání materiálů do muzejních sbírek.
František Petera byl členem archeologického sboru Muzea Království českého, ale nebyl příliš aktivní – zřejmě aby nezdůrazňoval, že katolický kněz se zabývá dobou pohanskou.
Část jeho písemné pozůstalosti je uložena ve Státním okresním archivu v Náchodě v 1 kartónu. Tvoří ji rukopisy, kresby, deníky a poznámky z let 1848 - 1874, které se týkají především Peterova pobytu v Jaroměři. Podrobněji se jím zabývá Lydia Baštecká ve stati Dokument české terénní archeologie na Jaroměřsku z roku 1858, otištěné ve sborníku Stopami dějin Náchodska (sv. 1, 1995, s. 133-155). Je tu životopis tohoto kněze (autorka v něm opravuje podle nekrologu otištěného v časopise Světozor v roce 1877 chybný letopočet úmrtí Františka Petery uvedený v Ottově slovníku naučném a některých odborných pracích), hodnocení jeho přínosu pro českou archeologii a edice rukopisu Cesta archaelogická kněze Fr. Petery Rohoznického r. 1858.
Literární archiv Památníku národního písemnictví v Praze získal z Národního muzea další část písemné pozůstalosti Františka Petery. Tvoří ji především jeho historicky a archeologicky zaměřené práce a zvlášť cenné deníky z let 1855 - 1877. V těchto rukopisných sešitech jsou podrobně líčeny Peterovy životní osudy, pracovní úspěchy i neúspěchy, cesty, události týkající se míst, kde žil, i události širšího významu, jsou tu historické i archeologické poznámky, výpisy z odborné literatury a pramenů, popisy archeologických nálezů, staveb, památek, opisy vlastní korespondence, je tu zaznamenáno počasí atd. Během doby byly tyto materiály doplněny o další, vedené pod přírůstkovými čísly 100/43 a 42/99.
Revizi fondu zpracovaného částečně Pavlem Křivským provedla, úvod napsala a soupis vypracovala Eva Bílková. Písemnosti jsou uloženy v 7 archivních kartónech a zahrnují období 1820 - 1877.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace