Literární archiv Památníku národního písemnictví - Podlipská Sofie

Vyhledávání:
Sofie Podlipská
(1833-1897)


Narodila se 15. května 1833 v Praze, zemřela 17. prosince 1897 tamtéž.
Česká spisovatelka a organizátorka ženského hnutí.

Sofie Podlipská pocházela ze zámožné pražské rodiny, její otec Eustach Rott vlastnil obchod s železářským zbožím. Její matka se jmenovala Anna, rozená Vogelová. Sofie měla starší sestru Johannu, známou jako spisovatelka Karolina Světlá, a mladšího bratra Jindřicha. Výchova dětí v této rodině byla německá, v duchu dobových tendencí měšťanského prostředí. K českému jazyku se děti dostávaly postupně. Významný podíl na jejich českém národním uvědomění měl učitel hudby Petr Mužák, který k Rottům docházel od čtyřicátých let a za něhož se Sofiina sestra Johanna Rottová později provdala.
Do literárního života vstoupila Sofie Podlipská v roce 1858 pod vlivem svého manžela dr. Josefa Podlipského, za něhož se v témže roce provdala. Prvními literárními pokusy Podlipské byly básně. Hlavní její doménou však byla próza, v níž se cítila jistější. První povídku otiskla v roce 1860 v Lumíru. Sofie Podlipská je autorkou mnoha románů, novel a povídek s historickou, sociální a ženskou tematikou (např. romány Peregrinus, Anežka Přemyslovna, Osud a nadání a jiné). Kromě toho je autorkou četných povídek pro děti a mládež a rovněž divadelních a loutkových představení určených dětem. Významnou součást její tvorby tvoří nesčetné množství přednášek a studií, ale též životopisů a vzpomínek na známé osobnosti tehdejší společnosti (např. o Boženě Němcové, Vojtovi Náprstkovi a jiných). Z velké části vyšly její texty v dobových časopisech. Všechny její práce spojuje silný sklon k výchovnosti. Zaměřovala se především na vychování dívek. Nejznámější prací Sofie Podlipské s tímto zaměřením jsou Listy staré vychovatelky.
Ve své době se Podlipská značně zviditelnila aktivitou v ženském hnutí, zejména v dobročinných a vzdělávacích spolcích. Bývala jejich horlivou členkou a mnohokrát i starostkou celého spolku, za všechny jmenujme jen ty nejznámější: Ženský výrobní spolek, Minerva, Dámský kruh, Tělocvičný spolek paní a dívek pražských a Americký klub dám. Nejvíce se však angažovala ve spolku Ochrana opuštěných a zanedbaných dívek.
Manželství s Josefem Podlipským bylo šťastné, ale netrvalo dlouho. Josef Podlipský zemřel již v roce 1867. Ovdovělá Sofie Podlipská se pak musela sama starat o dvě děti a jediným zdrojem obživy jí byla literární činnost. Psala hodně na objednávku nakladatelů a zřejmě z nedostatku času právě na úkor kvality. Její literární tvorba není dodnes příliš doceněna a význam Podlipské v porovnání s její sestrou Karolinou Světlou poměrně zaniká.
S Josefem Podlipským měla Sofie Podlipská dvě děti, syna Prokopa (1859 - 1900), který byl advokátem a poslancem na zemském sněmu, a dceru Ludmilu (1861 - 1915), která se v roce 1879 provdala za významného básníka a spisovatele Jaroslava Vrchlického.
Sofie Podlipská zemřela 17. prosince 1897 a je pochovaná v Praze na Olšanských hřbitovech.

Písemnou pozůstalost Sofie Podlipské získávalo Národní muzeum v Praze postupně po určitých částech zhruba od třicátých let a později Památník národního písemnictví postupně po určitých částech od třicátých let 20. století. Největší část byla Národnímu muzeu odkázána především v padesátých letech dvacátého století. Do té doby byla z velké části uložena v soukromém archivu Gabriela Čápa-Horčápského, manžela vnučky Sofie Podlipské Milady Čápové-Vrchlické. Později byly písemnosti Sofie Podlipské převedeny do Literárního archivu Památníku národního písemnictví v Praze, a to s přírůstkovými čísly 119/36, 141/37, 71/41, 33/48, 64/48, 359/49, 15/50, 272/50, 277/50, 13/51, 15/51, 18/51, 219/51, 297/51, 305/51, 336/51, 18/52, 61/52, 212/52, 30/54, 4/58, 32/59, 14/60 a 54/61. Po roce 1962 získal Památník národního písemnictví další písemnosti, které byly zařazeny do fondu Sofie Podlipské.
Osobní fond obsahuje poměrně rozsáhlou korespondenci a rukopisy vlastní, nacházejí se tu i četné rukopisy cizí. Vesměs jde o literární příspěvky k plánované pamětní knize tělovýchovného spolku Sokol. Jejich příjemcem byl Jaroslav Vrchlický, který se podílel na redakci tohoto projektu spolu se Svatoplukem Čechem. Sborník byl vydán v červnu 1887 pod názvem Za praporem sokolským. Mezi přispěvateli nalézáme např. Elišku Krásnohorskou, Františka Ladislava Riegra, Josefa Václava Sládka, Julia Zeyera, Marii Červinkovou-Riegrovou, Jaroslava Golla a mnohé jiné osobnosti, známé i méně známé, tehdejší kulturní scény. Příspěvky nejsou z důvodu jejich poměrně vysokého počtu shrnuty v jednom konvolutu, ale lze je poměrně lehce identifikovat od ostatních rukopisů cizích. Korespondence doprovázející tyto příspěvky, popř. korespondence příspěvky do pamětní knihy Sokola přímo obsahující, je zařazena mezi rukopisy cizí. Je tak učiněno z důvodu většího důrazu na literární příspěvek než na jeho komentář. Mezi rukopisy cizími jsou zařazeny i opisy literárních prací a korespondence Sofie Podlipské, které byly pořízeny pro účely archivu Gabriela Čápa.
V osobním archivním fondu se nachází rozsáhlá vzájemná korespondence Sofie Podlipské s dcerou Ludmilou Vrchlickou-Podlipskou, která osvětluje rodinné poměry. Vztah Sofie Podlipské a Jaroslava Vrchlického dokumentuje zachovalá korespondence z let 1875-1876. Svým rozsahem i obsahem je významná také korespondence s přítelkyní Kateřinou Selingerovou-Hemerkovou, básnířkou Irmou Geisslovou, spisovatelkou Marií Kalašovou, klavíristkou Kateřinou Emingerovou a Josefinou Brdlíkovou. Účast Sofie Podlipské na spolkové činnosti, především ve spolku Ochrana opuštěných a zanedbaných dívek, dokumentuje korespondence s jinými členkami, např. Annou Cardovou-Lamblovou, Karlou Krostovou a především Marií Červinkovou-Riegrovou. O literární činnosti Podlipské pak vypovídá mnohé korespondence s nakladateli a redakcemi různých časopisů.
Pokud jde o vlastní rukopisy, jsou rozděleny na poezii, prózu, drama a aforismy. Největší část tvoří próza. Zachoval se tu např. rukopis tří knih románu Přemysl Otakar II., rukopisy románů Mraveniště a Lidské včely, divadelní hry Svatební den, z aforismů pak rukopis plánovaného rozsáhlého díla Živá slova. Odborné práce, tedy přednášky, proslovy a podobné, jsou vyděleny ve zvláštním oddílu. Svůj oddíl mají i deníkové záznamy a pracovní poznámky. Deníkové záznamy Sofie Podlipské zahrnují roky 1854 až 1861. Zachovaly se také deníky, které psala Podlipská svým dětem, aby zaznamenala jejich pokroky v růstu a ve vývoji psychiky, jde o Ludmilčin a Prokopův deník. Z pracovních materiálů zaujímají velkou část poznámky k pracím s historickým námětem, zejména se středověkou tematikou. Jsou dokladem pečlivé a důsledné přípravy Podlipské k poznání dobové společnosti a politickohospodářských poměrů. Ve fondu se dochoval i vlastní soupis prací Podlipské, který je téměř úplný a chronologicky sousledný (Seznam literárních prací Sofie Podlipské).
Vedle rukopisů vlastních obsahuje fond i tisky a časopisecké výstřižky otištěných prací Podlipské. Jsou tu rovněž výstřižky a tisky dokumentující život a dílo spisovatelky.
Kromě písemných materiálů Sofie Podlipské zachovaných v jejím osobním fondu se písemnosti Podlipské nacházejí i v jiných fondech LA PNP, např. v osobním fondu Jaroslava Vrchlického, Anny Bayerové, Josefiny Brdlíkové, Augustina Hemerky ze Stanmíru, Karla Václava Raise, Klementiny Kalašové a jiných.
Uspořádaná písemná pozůstalost Sofie Podlipské je uložena celkem ve 20 archivních kartonech pod přírůstkovým číslem 15/50 pro materiály, které LA PNP získal před rokem 1962 a dosud nebyly zpracovány, a pod čísly 18/57, 48/57, 32/65, 33/65, 53/67, 18/68, 118/68, 30/69, 35/69, 16/70, 13/74, 90/77, 23/85 a 9/92, pod nimiž byly archiválie již zpracované. Osobní archivní fond Sofie Podlipské zahrnuje období od roku 1840 (dopis v oddíle korespondence cizí) až po rok 1996 (článek o Sofii Podlipské ve Svobodném slovu, oddíl tisky a výstřižky o životě a díle Sofie Podlipské).

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace