Literární archiv Památníku národního písemnictví - Podlipský Josef

Vyhledávání:
Josef Podlipský
(1816-1867)

Narodil se 30. listopadu 1816 v Michli u Prahy, zemřel 20. září 1867 v Praze.
Český lékař, spisovatel a organizátor vlasteneckého hnutí.

Pocházel z rodiny národně uvědomělého sládka z Michle Václava Podlipského (†1854). Matka Josefa Podlipského se jmenovala Marie (†1854). Měl tři sourozence, bratry Jindřicha a Huga a sestru Marii (†1883), provdanou za spisovatele a právníka Josefa Ambrože Gabriela (1820-1880).
V dětství žil nějaký čas s rodiči v Hořiněvsi u Hradce Králové, kde navštěvoval místní školu. V letech 1826 - 1834 absolvoval gymnázium v Praze. Tam začal studovat i filozofii a poté medicínu. Ve studiu lékařství pokračoval v letech 1839 - 1843 ve Vídni. V roce 1843 se stal doktorem lékařství, rok poté složil zkoušky z chirurgie a porodnictví. Po krátké praxi ve vídeňské všeobecné nemocnici se roku 1845 vrátil do Prahy. Stal se domácím lékařem a učitelem u hraběte Františka J. Klebelsberga. V období 1846 - 1847 působil jako vychovatel  u hraběte Sigmunda Berchtolda. Roku 1847 byl přijat do pražské všeobecné nemocnice, kde setrval do roku 1851. Nějaký čas byl asistentem dr. Josefa Čejky. Poté se osamostatnil a až do své smrti působil jako praktický lékař. Povolání lékaře mu umožňovalo bohaté společenské kontakty, léčil mnohé významné osobnosti (Karel Havlíček Borovský, Božena Němcová, Karel Jaromír Erben, Pavel Josef Šafařík aj.). Na některé z nich vzpomíná i ve svých literárních pracích, např. Upomínky lékařovy na poslední chvíle K. Havlíčka a choti jeho Julie.
Od mládí se aktivně podílel na vlasteneckém hnutí. Jako jiní vlastenci i on přijal druhé vlastenecké jméno, a to Josef Věnceslav Podlipský. Již v roce 1832 se stal jedním ze spoluzakladatelů Matice české, roku 1836 byl členem kroužku kolem A. Strobacha, který měl šířit vědomosti o slovanské literatuře a kultuře. V roce 1838 podnikl s Josefem Svatoplukem Presslem „přírodovědeckou“ cestu přes Moravu, Halič a Horní Uhry, při níž se mimo jiné seznámil s Janem Kollárem a Ľudovítem Štúrem. Patřil ke stoupencům radikálně demokratického křídla české politiky. Byl členem tajného revolučního spolku Repeal, v roce 1848 členem výboru Lípy slovanské a účastníkem Slovanského sjezdu, od října do prosince 1848 pak spoluredigoval časopis Slovanská lípa. V období třicátých a čtyřicátých let přispíval do časopisů Květy, Česká včela a Vlastimil drobnými články o kultuře. Překládal menší prózy z polštiny a ruštiny. V pozdějších letech publikoval především práce odborné, zejména v Časopise českého muzea a Časopise lékařů českých (byl jeho prvním redaktorem). V letech 1857 až 1860 řídil a redigoval časopis Domácí lékař, přílohu časopisu Živa. Po amnestování Josefa Václava Friče roku 1854 se zařadil do jeho literární společnosti a navázal vztah i k mladé generaci májovců.
V roce 1861 byl zvolen poslancem zemského sněmu Království českého za okres nymbursko-benátský. Rovněž byl členem řady společenských organizací (Svatobor, Hlahol, Průmyslová jednota, Umělecká beseda, Spolek českých lékařů aj.) a spolupracoval s Františkem Ladislavem Riegrem na jeho naučném slovníku.
V roce 1858 se oženil se Sofií Rottovou (1833 - 1897), která pod jeho vlivem začala uveřejňovat své literární práce. V roce 1859 se jim narodil syn Prokop, pozdější právník, a v roce 1861 dcera Ludmila, která se v roce 1879 stala manželkou spisovatele Jaroslava Vrchlického.
Josef Podlipský zemřel na zápal plic a zánět mozkových blan 20. září 1867. Je pochován v Praze na Olšanských hřbitovech.

Archivní materiály fondu jsou velice útržkovité. Většinu písemností tvoří doklady vlastní a rodinné. Významné jsou pro badatele seznamy nemocných a ošetřovaných, protože mezi pacienty Josefa Podlipského patřily známé osobnosti tehdejšího kulturního a politického života. Dochovaly se tři svazky těchto seznamů. Korespondence ve fondu je pouze zlomkem odeslané korespondence Josefa Podlipského. Zcela chybí oddíl rukopisů.
Písemnosti Josefa Podlipského získalo Národní muzeum v Praze v roce 1922 pod přírůstkovým číslem 15/22. Později přešly do Literárního archivu Památníku národního písemnictví v Praze, kde jsou dnes uloženy rovněž pod tímto číslem. V letech 1965 a 1974 získal LA PNP další materiály, které jsou uloženy pod přírůstkovými čísly 32/65 a 137/74. Osobní fond je uložen v jednom archivním kartonu a zahrnuje období od roku 1843 do roku 1898.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace