Literární archiv Památníku národního písemnictví - Pokorný Rudolf

Vyhledávání:
Rudolf Pokorný
(1853-1887)


Narodil se 18. dubna 1853 v Heřmanově Městci. Zemřel 19. září 1887 v    Libochovicích.
Od mládí, již za studií v Chrudimi a v Pardubicích, se věnoval poezii a literatuře. V    prvotinách nazvaných Vlasti a svobodě, které vydal v roce 1869, jasně ukázal svůj program - boj za národní svébytnost a za slovanskou spolupráci. V životopisném náčrtu v Poetických besedách č. XXIV se Pokorný vyznal, co pro něho znamenali básníci Jablonský, Havlíček, Hálek i Neruda. Významným mezníkem jeho života bylo setkání s Vítězslavem Hálkem v    roce 1869, když přišel jako student na obchodní školu do Prahy, a upoutal Hálka do té míry, že ho uvedl do Umělecké besedy a trvale ho získal pro literární činnost, kterou nepřerušila ani vojenská služba.
Ve vzpomínkách čáslavského archeologa a historika Klementa Čermáka je zachyceno literární a společenské působení Pokorného v době vojenské služby v Čáslavi v letech 1874 - 1875. Klement Čermák podává tuto zprávu: „Pokorný uměl i mnohé slovenské písně a maloruské, kterým nás naučil. Vůbec byl Pokorný ve Slovanství o metr napřed a znal výtečné plody Záleského, Puškina, Lermontova, bájesloví a národní poesii Slovanů velmi dobře“.
Po návratu z vojny pokračoval ve svých literárních pracích. Postupně byl redaktorem humoristického a satirického týdeníku, Paleček, Ozvěny, a později ještě na čas satirické přílohy Palečka, Šotka a to v letech 1883 - 1884. Bibliografie jeho literárních prací z těchto let vykazuje velkou řadu čísel, přispěl do třetího ročníku almanachu Ruch a k ruchovcům se hlásil i svou básnickou tvorbou, přispíval i do časopisů Osvěta, Světozor a další.
Nad jeho básnickou, překladatelskou a ostatní činností vysoko stojí jeho práce na téma sblížení Čechů a Slováků se snahou pomoci utlačeným Slovákům. Je zajímavé, že zatímco v    poezii byl lyrikem vlasteneckého nadšení a básníkem historizujícím, jakmile jde o    Slovensko, jeho poetické zaměření se dostalo do zcela jiných poloh. Básnická sbírka Mrtvá země, která je věnována Slovensku a Pokorný ji „posvětil Omladině Slovenska“, vyzněla jako velká apotheosa celého Slovenska, které je sice v této době „mrtvou zemí“, ale jednou povstane ve velké slávě.
Ve verších ukazuje, jak silně na něho zapůsobilo Slovensko a pod nadnesenými slovy proniká hluboký cit, vroucí vztah a potřeba pracovat pro lepší budoucnost Slovenska. V této sbírce také prvně Pokorný vyjádřil to, co od svého mládí sledoval, to je myšlenku přátelství Čechů a Slováků. K jasné otevřené formulaci této myšlenky ho přivedli Adolf Heyduk a J.    M.    Hurban.
Adolf Heyduk roku 1873, v prvním ročníku Lumíra, který byl právě obnoven, poslal pozdrav slovenské písni. Heydukův úspěch slovenských ohlasů byl veliký v Čechách i na    Slovensku. Jeho verše byly neseny opravdu vroucími sympatiemi ke slovenštině a byly zvláštní tím, že ve svém slovním obsahu využívaly slovenských nářečí. Byla to básnická českoslovenština. Vliv Heydukových básní byl tak silný, že podnítil starého vlastence J.    M.    Hurbana k obnovení zaniklého almanachu Nitra, vydávaného od roku 1842. Hurban v    něm otiskl nadšené provolání „dcerám a synům Slovenska, Moravy, Čech a Slezska“ na    podporu slovenské národnosti, která se má podílet na veřejných záležitostech, proti odnárodňovacím snahám, rozptýlení a smíšení s cizím živlem. Vydáváním děl mladých spisovatelů, ale i národních pověstí, povídek ze života lidu, z domácích dějin Slovanstva, charakteristik osob i slovanských kmenů, cestopisů a básní, balad, báchorek, zkazek, písní co nejnárodněji zpívaných, chtěl dosíci spojení sil ze všech oborů k podpoře v těžkém národním zápase. V provolání přímo napsal:
„…snažně prosíme velectěné národní spisovatelstvo, aby nám pomocných rukou podati ráčilo. S velikou nadějí pohlédneme k zvelebeným našim vůdcům a starostám: p. p. Kollárovi, Hollému, Vinařickému, Čelakovskému, Tylovi, Vocelovi, Klicperovi, Chalúpkovi, co epochy činicím v krásné literatuře slovanské, že pakli nevstoupí sami na loďku naši, takovou aspoň důstojným pohledem a otcovským pokynutím osmělenou, co čarovný bezpečnosti prstem na další moře z přístavu vlasteneckého odtisknou…“
Pozvání z 19. března 1841 bylo programem a skutečně r. 1842 vyšel první ročník česky, druhý slovensky r. 1844 a pak další, třetí 1846, čtvrtý roku 1847 a pátý 1854.
Hurbanovo rozhodnutí obnovit vydávání Nitry, podnícené Heydukem, bylo opravdu významnou událostí v    době, kdy maďarský politik Koloman Tisza prohlásil, že slovenský národ nezná a že není, a začal provádět násilná opatření ve velkém měřítku. V této situaci zazněla slova Heydukova jako posel spásy a Hurban, poněvadž podle Jaroslava Vlčka měl „ideálný junácký, optimistický názor na svet“, se rozhodl, že vydá šestý ročník Nitry, ročník československý. Hurban současně vyzval české a slovenské spisovatele, aby vystupovali v    jednom reprezentativním časopise. V Pokorném pak našel Hurban oddaného stoupence a jejich vzájemná korespondence svědčí o nesmírně upřímném a opravdovém vztahu. Hurban si Pokorného vážil a jako Heydukovy písně ze Slovenska, vyšlé v    Lumíru roku 1873, Hurbana inspirovaly, tak také óda Pokorného, vyšlá tamže roku 1874 a nazvaná Písním slovanským, Hurbana již plně získala. Život Nitry byl však krátký. Do druhého ročníku se přihlásilo dosti Čechů, dokonce i Vrchlický, ale Slováků málo. Ti nechtěli spolupracovat s Hurbanem, poněvadž podle nich dával přednost Čechům a češtině. Současně česká kritika nebyla spokojena s jakostí slovenských básní. Proto Nitra zanikla a třetí ročník, který měl vyjít roku 1878 již nevyšel.
V korespondenci Hurbana s Pokorným je celá tato kapitola úsilí a styků česko-slovenských velmi obšírně vylíčena. Hurban podrobně vypisuje všechny obtíže, které se kolem Nitry nakupily a posílá Pokornému v opisech i názory ostatních reprezentantů slovenské společnosti i podrobnosti o všech důvěrných rozhovorech. Celá korespondence svědčí o tom, že Hurban našel v Pokorném oddaného a upřímného přítele, s kterým si dobře rozuměl a s    kterým mohl sdílet všechny své radosti, právě tak jako obtíže a nepříjemnosti. Jestliže Pokorný ve své básni řekl, že „Čech, Slovák přísahají sobě lásku“, pak to bylo pro    něho přesvědčení a program. Hurban ho pozval na Slovensko, kam Pokorný poprvé cestoval r. 1879. Stalo se mu pak „druhou rodnou zemí“, po které neustále toužil, kam se stále vracel. Téměř všechna jeho závažná činnost po r. 1879 pochází z dojmů, které prožil na    Slovensku. Práce Pokorného ve prospěch československé myšlenky byla velmi rozsáhlá, ale přitom velmi vydatná, usilovná a intenzivní. V pozůstalosti se dochoval velký počet dopisů jeho slovenských přátel, které ukazují velmi dobře, jaké poslání měl Pokorný na    Slovensku. Přátelé se s ním radí, polemizují, sdělují názory, žádají od něho knihy, informují se o vydávání knih v Čechách, obrací se na něho v hmotných záležitostech. Z    dopisů je patrné, že Pokorný v    Praze přijímal každého příchozího ze Slovenska, že se svými přáteli o něho staral.
Na druhé straně však zazněly ze Slovenska hlasy Jana Francisciho a dalších, kteří zodpovědně prohlásili, že není možný souhlas Slováků s programem Pokorného, protože celý slovenský kulturní a politický vývoj je takový, že existuje čeština a slovenština jako dva odlišné jazyky, a tak je vyloučena českoslovenština. Z toho vyplývá nutnost uznat existenci dvou od sebe odlišných národů Čechů a Slováků, které měly a mají svůj odlišný vývoj.
Pokorný při prosazování myšlenky obnovy češtiny na Slovensku pro zachování literární jednoty i při různém básnickém nářečí, ale při společné češtině ve vědecké literatuře, svůj program jasně neformuloval ani důsledně teoreticky a prakticky na Slovensku neprověřil. Knihovna československá, kterou založil r. 1881, ani předcházející teoretická práce Literární shoda československá, nemohly najít na Slovensku plné pochopení a narazily na odpor. Vývoj jasně ukázal, jak to dokázaly i práce Vlčkovy, že se Pokorný v    tomto směru mýlil, protože vycházel z jednotlivých osobních kontaktů, které mu nepřinesly spolehlivý přehled dějin otázky československé a neukázaly mu plně stav shodný se skutečností. Když seřadíme poznatky, které vyplývají z korespondence, rukopisného materiálu i literatury o Pokorném vidíme, že přes tyto negativní stránky znamenal Pokorný pro Slovensko neobyčejně mnoho. Oddaně se připojil k    Heydukovi a navázal spojení s Hurbanem a ostatními slovenskými spolupracovníky. Spojil se také s českými pracovníky slovakofilského zaměření a vykonal tak práci, která byla hodnocena kladně právě tak Nerudou jako Vlčkem, českými i slovenskými spisovateli.
Pokornému se však nepodařilo navázat opravdu bližší vztahy Čechů a Slováků ve    větším měřítku, mnoho z jeho úsilí vznikalo náhodně a nahodile, často pod vlivem romantismu nebo iluzivního idealismu. Setkání se skutečností a to nejen v případě slovenské otázky, ale i ve sporech s lumírovci, mělo za následek, že jednotlivé podniky Pokorného ztroskotávaly a že žádný z nich nebyl proveden tak, jak si autor představoval. Všechny tyto okolnosti souvisí s    problematikou české a slovenské buržoazie s rozdílným politickým, hospodářským a kulturním vývojem, s nevyjasněným programem českých slovakofilů, kteří často neměli ani přesný a vědecký odhad skutečnosti.
V osobním životě Pokorný narážel pro svou bouřlivou povahu na mnoho společenských překážek, které se přenášely po sňatku s vnučkou J. E. Purkyně - Růženou i do    rodinného prostředí. Jeho žena nám ve svých vzpomínkách zachytila v krátké kapitole o    životě s Pokorným rozporuplnou a složitou tvář jeho osobnosti.
V závěru života ještě začal vydávat Antologii ruské lyriky, ale těžce nemocen a roztrpčen nepochopením i rozpory, vzdal se své redakční práce a přijal roku 1887 místo okresního tajemníka v Libochovicích, kde umírá předčasně na podzim téhož roku ve věku 34 let. Byl tam i pochován.
Pozůstalost byla darována Růženou Purkyňovou - Pokornou, doplněna několika koupěmi a je uložena v sedmi archivních kartónech pod přírůstkovými čísly v    rozmezí 1/31 – 49/69. Zahrnuje období 1861 – 1937.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace