Literární archiv Památníku národního písemnictví - Pospíšil Jan Hostivít

Vyhledávání:
Jan Hostivít Pospíšil

       Narodil se 30. května 1785 v Kutné Hoře, zemřel 8. října 1868 v Hradci Králové.
       Pocházel z chudé rodiny zedníka, podruha a posledního šafáře arciděkanského dvora na Přítokách. Školní docházku musel pro nepříznivé finanční poměry ukončit po třech třídách německé hlavní školy. Hodně času trávil na pastvě, kde četl knihy. Rozhodující pro něho bylo seznámení se s kutnohorským knihtiskařem Františkem Václavem Korcem, jemuž s matkou nosil mléko. Vyučil se u něho, ale protože závod byl malý, zaměstnání tu nenašel. Přijal tedy místo denního písaře a úředního posla u městského magistrátu. V roce 1805 vstoupil do dobrovolného mysliveckého sboru, s nímž se zúčastnil napoleonských tažení (také bitvy u Slavkova). Po návratu se stal písařem u Emanuela Davida.
       V roce 1808 se oženil s Kateřinou Ptačovskou (1788 - 1864), dcerou provazníka a kutnohorského měšťana, který sňatku nepřál. V témže roce však koupil pro Pospíšila od Františka Boučka bývalou slavnou tibelliovskou knihtiskárnu v Hradci Králové. (Více o tom píše Pospíšilův vnuk Ignát Herrmann v jednom z Blednoucích obrázků Když si náš dědeček babičku bral).
       Začátky nebyly jednoduché, neboť podnik byl v úpadku. Pospíšil tu byl jediným sazečem, korektorem a tiskařem zároveň. Ale brzy nastal rozmach. V roce 1809 byl přijat první učeň Václav Váša, z něhož vyrostl obětavý a důvěryhodný spolupracovník.
       Do roku 1818 tiskl Jan Hostivít Pospíšil hlavně jarmareční písně, povídky, modlitební knížky, praktické příručky, pracoval pro úřady a školy. Vlastní nakladatelská činnost nastává po tomto roce. Důležitou úlohu v ní sehráli Josef Liboslav Ziegler, Václav Kliment Klicpera a Josef Chmela, kteří se tehdy přistěhovali do Hradce Králové a vedli Pospíšila k vydávání českých knih a péči o jejich úpravu, takže brzy jeho knihtiskárna získala výbornou pověst. Velký význam mělo i knihkupectví, tehdy na venkově vzácné. Také Pospíšilův dům se stal útočištěm literátů a vynikal pohostinstvím. (Proto J. L. Ziegler vybral pro Jana Pospíšila druhé, vlastenecké jméno Hostivít; původně se jmenoval Jan František). Václav Hanka, který zajížděl do nedaleké Hořiněvsi, zase přesvědčoval Pospíšila o nutnosti založení knihtiskárny v Praze. To se ovšem podařilo až v roce 1828, kdy dostal koncesi Veroniky Šollové v Řetězové ulici. Od roku 1834 v ní pracoval syn Jaroslav (1812 - 1889), jemuž otec závod předal v roce 1842 a ten ho v roce 1870 přenechal svému zeťovi Janu Ottovi.
       Také ve východních Čechách se Pospíšil snažil rozšířit své působení. Založil tiskárnu v Pardubicích a Chrudimi, v roce 1856 je pak předal synům Václavovi (1833 - ?) a Stanislavovi (1825 - 1896). V témže roce přenechal hradeckou tiskárnu synu Ladislavovi (1820 - 1891), který zřídil tiskárnu i v Trutnově. V polovině 60. let 19. století převzal ještě po otci hradecké knihkupectví. Věnoval se také veřejné činnosti, v níž později vynikl jeho syn Ladislav Jan (1848 - 1893), jehož zásluhy o Hradec Králové byly vyjádřeny pojmenováním hlavní ulice Pospíšilovou třídou. Své záměry s rozšířením knihkupectví a tiskárny nestačil však uskutečnit. Takže Pospíšilovo nakladatelství mělo své pokračování v Praze v závodě Ottově.
       Hodnocení vydavatelské činnosti Jana Hostivíta Pospíšila bývá kladné i záporné. Od roku 1818 vydával díla českých autorů starších i současných (F. L. Čelakovský, J. K. Chmelenský, V. K. Klicpera, M. D. Rettigová, F. Turinský aj., mnoho prací východočeských autorů). Významné a náročné byly jeho almanachy (Dennice, Milina, Milozor, Vesna aj.). Do roku 1828 má produkce tohoto nakladatelství český ráz. V letech 1828 - 1842 vydává Pospíšil Jindy a nyní, Čechoslava, Květy, tiskne Časopis Českého muzea, ale jeho zásluhy o české písemnictví už nejsou tak výjimečné. Určitou roli tu hraje asi finanční situace - pražská pobočka, Pospíšilova záliba ve stavební činnosti, ale i velká rodina (14 dětí, z nichž 12 se dožilo vyššího věku; kromě jmenovaných dědiců uveďme dceru Kateřinu, narozenou v roce 1816, ženu hradeckého knihkupce Františka Herrmanna, matku spisovatele Ignáta Herrmanna, a Marii, narozenou roku 1821, lásku B. Jablonského, J. M. Hurbana a Ľ. Štúra, která se provdala za německého lékaře Petra Zeiskeho, žila ve Vídni a měla 16 dětí, z nichž se ale 15 poněmčilo, jen dcera Pavlína se provdala za hradeckého knihkupce Tolmanna). Změnila se ovšem situace v české společnosti samé i v rozvoji podnikání.
       Souhrnné zhodnocení osobnosti Jana Hostivíta Pospíšila a jeho nakladatelské činnosti podává Jaromír Jedlička v publikaci Soupis tisků Jana Hostivíta Pospíšila (Hradec Králové, Kruh 1970).
       Písemnou pozůstalost tohoto nakladatele získal literární archiv Národního muzea a Památníku národního písemnictví v Praze postupně a je uložena ve dvou archivních kartónech pod přírůstkovým číslem 53/55. Zahrnuje časové období 1803 - 1907, 1932.
       Velkou část představují doklady, které podávají svědectví o zájmu o věci veřejné, o darech na dobročinné účely, o majetkových poměrech rodiny atd. Z dalších oddílů materiálu stojí za zmínku jen korespondence přijatá, z níž se ovšem dochovalo pouze torzo. Většinou jde o jednotlivé dopisy (J. M. Hurban, J. K. Chmelenský, B. Jablonský, V. K. Klicpera, J. Kollár, J. Palkovič, M. S. Patrčka, J. S. Presl, F. Turinský), větší soubor tvoří pouze dopisy V. Hanky.

Jaroslav Pospíšil

       Narodil se 13. září 1812 v Hradci Králové, zemřel 13. března 1889 v Praze. Syn nakladatele Jana Hostivíta Pospíšila. Původně se jmenoval Jan Nepomucký (chybně je uváděno Jan Křtitel, např. J. Jedlička).
       Studoval na gymnáziu v Hradci Králové u profesorů V. K. Klicpery a J. Chmely, v Praze 1. třídu humanitní u J. Jungmanna. Vyučil se sazečem a v roce 1834 nastoupil v pražském Pospíšilově závodě, který mu v roce 1842 otec předal.
       Jaroslav Pospíšil byl oblíbený ve společnosti vlastenecké, udržoval styky se spisovateli, vynikající byla jeho účast na vydávání Květů, které v letech 1837 - 1840 redigoval. Četl rukopisy jím vydávané, dbal na jazykovou správnost, sám dělal korektury. Byl i literárně činný, překládal z němčiny a polštiny. Podílel se také na veřejné práci, v roce 1848 byl členem Národního výboru, vydával Havlíčkovy Národní noviny. V letech 1861 - 1865 vykonával funkci předsedy grémia pražských knihtiskařů, pak byl zvolen předsedou spolku českých knihkupců.
       S chotí Julií, roz. Machytkovou, měl šest dcer a syna Jaroslava. Ten byl ustanoven dědicem, ale po otcově smrti držel závod jen krátce a věnoval se advokacii. Podnik převzal manžel jeho sestry Milady Jan Otto, jemuž od roku 1870 patřila pražská Pospíšilova tiskárna.
       Písemnou pozůstalost Jaroslava Pospíšila získával literární archiv Národního muzea a Památníku národního písemnictví v Praze postupně a je uložena v 2 archivních kartónech pod přírůstkovým číslem 53/55. Zahrnuje období 1832-1895.
       Většinu tvoří korespondence přijatá, a to jednotlivé dopisy (S. B. Hroboň, J. Chmela, P. Chocholoušek, H. Jireček, J. Jungmann, F. C. Kampelík, V. K. Klicpera, J. P. Koubek, J. J. Langer, F. J. Rubeš, D. Sloboda, F. Šír, A. H. Škultéty, L. Thun, V. V. Tomek, F. Turinský i cenné soubory korespondence T. Buriana, F. Čenského, M. Fialky, V. Hanky, J. M. Hurbana, B. Jablonského, J. Kollára, V. Krameria, K. Kuzmányho, Jana z Hvězdy, A. Rybičky, A. V. Šembery, L. Štúra, J. K. Tyla, J. E. Wocela). Z korespondence odeslané se dochovalo nejvíc dopisů určených T. Burianovi, včetně fotokopií.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace