Literární archiv Památníku národního písemnictví - Procházka František Serafínský

Vyhledávání:
František Serafínský Procházka
(1861-1939)


Narodil se 15. ledna 1861 v Náměšti na Hané, kde byl jeho otec Dominik Procházka kovářem. Od mládí měl otcovým vlivem zájem o literaturu, který si prohloubil v letech studií na Slovanském gymnáziu v Olomouci (1873 - 1881). Pak vstoupil do olomouckého semináře, ale po dvou letech odešel na pražskou filozofickou fakultu, kterou navštěvoval do r. 1887. Následovala krátká éra učitelského působení na školách v okolí Prahy (Strašnice, Žižkov, Vršovice), po níž se od r. 1891 cele věnoval literatuře.
Jeho význam je mnohostranný. Především byl znám jako autor téměř padesáti básnických knih pro mládež i pro dospělé čtenáře (nejznámější jsou Hradčanské písničky a Černý orel), jako autor několika libret (Výlety pana Broučka na hudbu L. Janáčka, Mistr Jan Hus na hudbu J. Jeremiáše) a pořadatel významných antologií (Česká epika, Česká lyra), výborů a sborníků. Byl rovněž úspěšným překladatelem (Verne, Hauptmann aj.); prózu publikoval jen ojediněle.
Velmi důležitá byla jeho činnost redaktorská. V letech 1891 - 1939 byl redaktorem Malého čtenáře, v letech 1901 až 1939 řídil beletristický týdeník Zvon (od r. 1913 jako hlavní redaktor). Jako nakladatelský redaktor působil u Vilímka a v Unii (řídil např. vydávání spisů Zeyerových a Raisových).
Dále působil F. S. Procházka jako ředitel knihovny na Vinohradech (1901 - 1927) a v četných spisovatelských organizacích (ve výboru Máje, Svatoboru, Společnosti Jaroslava Vrchlického aj.). Za své zásluhy byl jmenován r. 1913 mimořádným a r. 1923 řádným členem České akademie. Zemřel 28. ledna 1939 v Praze.
Podstatnou část literární pozůstalosti F. S. Procházky získal literární archiv Památníku národního písemnictví r. 1961 od vdovy Marie Procházkové. Obsahuje téměř v úplnosti zachovanou korespondenci, v níž se zrcadlí společenské i literární poměry v Čechách a na Moravě od let 80. až do Procházkova úmrtí. Cenné jsou zvláště obsáhlé soubory dopisů J. Havlasy, L. Janáčka, V. K. Jeřábka, A. Jiráska, A. Klášterského, E. Krásnohorské, K. Maška, K. V. Raise, F. Sekaniny a F. X. Svobody; jednotlivými dopisy jsou zastoupeni i K. Biebl, S. K. Neumann a J. Wolker.
V korespondenci odeslané jsou zajímavé větší soubory Procházkových dopisů adresovaných V. Houdkovi a K. Maškovi.
Z korespondence Procházkovy druhé ženy Marie lze sledovat poslední období činnosti různých ženských organizací (Ženský výrobní spolek, Minerva).
Dále obsahuje pozůstalost větší celky korespondence Spolku českých spisovatelů-beletristů Máj, redakce časopisu Zvon, nakladatelství Unie a nakladatelství J. R. Vilímka (s jeho časopisem Malý čtenář a Národním albem). S redakční činností Procházkovou souvisí i větší část zde zachovaných cizích rukopisů.
Vlastních rukopisů F. S. Procházky a jeho osobních dokladů je v pozůstalosti málo; je to tím, že část Procházkovy pozůstalosti se dostala do muzea v Olomouci a v Náměšti na Hané.
Literární pozůstalost je uložena v 53 archivních kartónech pod více přírůstkovými čísly v rozmezí 20/10 – 82/75 a obsahuje na 15.000 archivních jednotek. Zahrnuje období 1878 – 1956.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace