Literární archiv Památníku národního písemnictví - Purkyně Jan Evangelista

Vyhledávání:
Jan Evangelista Purkyně
(1787-1869)


Narodil se 17. prosince 1787 v Libochovicích, zemřel 28. července 1869 v Praze.
Otec Josef Purkyně byl hospodářským úředníkem a se svou ženou Rozálií, roz. Šafránkovou, měl tři syny. Zemřel poměrně mlád, stejně jako syn Emanuel. O Jana a jeho bratra Josefa pečovala pak matka. Josef působil v Itálii a ve Vídni, jeho rodina se poněmčila. Jan byl poslán na gymnázium do Mikulova, kde po maturitě vstoupil do piaristického řádu. Pedagogicky působil ve Staré Vodě, ve Strážnici a v Litomyšli, ale v roce 1806 z řádu vystoupil a vystudoval v Praze filozofii a lékařství. Při studiích se živil vychovatelstvím v různých rodinách, hlavně u Hildprandtů. V roce 1818 se stal doktorem medicíny, působil krátce jako asistent na pražské univerzitě a v r. 1823 se stal profesorem fyziologie na univerzitě ve Vratislavi. Zde vychoval mnoho žáků a založil samostatný fyziologický ústav, rovněž jeho vědecká práce v různých oborech fyziologie mu přinesla četné úspěchy. Byl také vůdčí osobností slovanských vlastenců ve Vratislavi, překládal (F. Schillera, T. Tassa), přispíval do Preslova Kroku a informoval svět o tvorbě českých i jiných slovanských autorů.
Oženil se s dcerou berlínského fyziologa Karla Asmunda Rudolphiho Julií, s níž měl čtyři děti. Manželka i obě dcery zemřely počátkem třicátých let, dospěli jen synové, pozdější malíř Karel a přírodovědec Emanuel.
V roce 1850 přešel Purkyně na stolici profesora fyziologie na pražskou univerzitu, která mu již o dva roky dříve udělila čestný doktorát filozofie. I zde brzy zřídil fyziologický ústav a kromě vědecké a pedagogické práce se plně zapojil do vlasteneckého života, zvláště v Muzeu Království českého, v Umělecké besedě, ve Spolku lékařů českých. I vysokoškolské přednášky konal česky a spolu s prof. Janem Krejčím založil v roce 1853 přírodovědecký časopis Živa. V roce 1861 byl zvolen zemským poslancem.
Dostalo se mu mnoha veřejných poct, byl členem více než padesáti vědeckých společností v celé Evropě, čestným doktorem několika univerzit, nositelem několika ruských, pruských a rakouských řádů a 15. července 1869 byl s celou rodinou povýšen do rytířského stavu.
Úcta k jeho dílu se projevovala i po smrti, v roce 1887 mu byl v rodných Libochovicích odhalen pomník; jeho jménem byla roku 1960 nazvána brněnská univerzita. V Praze a v Libochovicích existovaly pamětní síně J. E. Purkyně a byla zřízena i Purkyňova komise (zprvu jako samostatná Společnost pro studium života a díla J. E. Purkyně 1935 - 1948, později jako komise při lékařské fakultě a při ČSAV).
Písemná pozůstalost Jana Evangelisty Purkyně byla uložena v archivu Národního muzea, odkud přešla do literárního archivu Památníku národního písemnictví. Korespondence byla z větší části abecedně utříděna, další písemnosti byly utříděny pouze zčásti. Mnohé rukopisy byly roztrženy do dvou i více složek. Některé materiály se dostaly do písemností Purkyňovy komise.
Teprve v roce 1985 byly všechny purkyňovské písemnosti znovu přehlédnuty a roztříděny a písemná pozůstalost J. E. Purkyně byla zpracována. Při nynějším zpracování jsme respektovali mj. i uložení některých dopisů psaných J. E. Purkyněm Hankovi, Šafaříkovi a jiným adresátům v jeho pozůstalosti. Zařadili je sem zřejmě již pracovníci archivu Národního muzea a naopak některé dopisy adresované Purkyňovi připojili k literárním pozůstalostem odesilatelů (F. Palacký, B. Němcová atd.).
Další purkyňovské materiály jsou v literárním archivu Památníku národního písemnictví uloženy ve fondech Purkyňova tchána Karla Asmunda Rudolphiho, Purkyňových synů Karla a Emanuela i jeho vnoučat Cyrila a Růženy Pokorné-Purkyňové, ve fondu Purkyňovy komise a konečně ve fondech purkyňovských badatelů Eduarda Babáka, Bohuslava Boučka, Bohumila Jana Eiselta, Zdeňka Hornota, Jaroslava Jedličky, Kamila Josefa Lhotáka, Rudolfa Pelíška, Františka Karla Studničky a Bohumila Vacka. K poznání Purkyňova života a díla a k vydávání jeho spisů a korespondence přispěla kromě jmenovaných i dlouhá řada dalších našich a zahraničních badatelů; za všechny uveďme alespoň Jarmilu Psotníčkovou a Vladislava Krutu.
Vlastní písemná pozůstalost Jana Evangelisty Purkyně obsahuje část dokladů (zvláště různé diplomy, z nichž část je uložena ve sbírce diplomů). V obsáhlé korespondenci, zvláště s mnoha přírodovědci a lékaři, jsou zastoupeni i představitelé českých vlasteneckých kruhů Václav Hanka, Pavel Josef Šafařík a jiní. Zachována je obsáhlá korespondence rodinná a část konceptů odeslaných dopisů.
Z rukopisů jsou zachovány hlavně drobnější články a poznámky, z větších prací některé studie fyziologické. Z této oblasti je i část cizích rukopisů jeho posluchačů a žáků. Zachovány jsou i rukopisy Purkyňových veršů a překladů, cenné jsou jeho autobiografické zápisky.
Dále je v pozůstalosti uloženo několik knižních a časopiseckých otisků jeho prací, fotografie a hmotné památky. Vcelku podává písemná pozůstalost Jana Evangelisty Purkyně dobrý přehled o jeho životě a díle.
Závěrem děkujeme za velkou kolegiální pomoc zvláště při určování pisatelů těžko čitelné korespondence a adresátů konceptů Purkyňových dopisů PhDr. Františku X. Halasovi, vědeckému pracovníku Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně.
Tento soupis zachycuje stav fondu k roku 1986 (36 archivních kartónů). Fond je uložen pod přírůstkovými čísly v rozmezí 2/1876 – 117/98 a zahrnuje období 1812 – 1869.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace