Literární archiv Památníku národního písemnictví - Raušar Josef Zdeněk

Vyhledávání:
Josef Zdeněk Raušar
(1862-1947)

Narodil se 4. ledna 1862 v Budislavicích u Kasejovic. Zemřel 22. července 1947 v Pardubicích. Náležel ke generaci, kterou vedl Josef Holeček v pohnutých létech 70. a 80. minulého století, kdy začal čilejší národní ruch a kdy vlivem balkánských osvobozovacích bojů se opět silně ozvala slovanská myšlenka. Jihoslované a také Lužičtí Srbové se dožadovali českého zájmu. Noviny a časopisy se brzy ozvaly k podpoře slovanské vzájemnosti a zlepšení osudu slovanských národů. Bylo to právě v době, kdy Raušar získal první vzdělání. V rodišti obecnou školu, měšťanskou v Březnici a v roce 1877 - 1881 absolvoval úspěšně vyšší reálku v Plzni. Měl velký smysl pro praktické studium a nejvíce ho zajímala chemie. Nespokojil se pouze odborným studiem na Českém vysokém učení technickém, ale rád veršoval a hrál ochotnické divadlo. Zanechal nám velký soubor drobných básní a náčrtů, které pečlivě uchovával po celý život. Jako horlivý čtenář byl zaujat dílem Josefa Holečka, četl jeho balkánské zprávy v Národních listech a stal se Holečkovým dobrým přítelem.
Raušar chtěl jihoslovanský svět poznat osobně. Nejprve pročetl v čítárně Akademického čtenářského spolku dosažitelné slovanské časopisy a knihy a začal, zatím jen pro sebe, překládat úryvky ze slovanských básníků Jovana Jovanoviče, Lazareviče, Kostiče a Popoviče. Rozhodl se, že přijme místo někde mezi Slovany, nejraději mezi Jihoslovany. Po dokončení studií a dosažení hodnosti inženýra a po krátké službě ve velvarském cukrovaru pro finanční zajištění, přijal místo ve velkých závodech J. Weiferta v Bělehradě. Od roku 1884 pracoval v pobočním závodě v Pančavě v tehdejších jižních Uhrách. Poznal část Srbů, kteří tehdy byli pod velkým maďarským útlakem. Naučil se brzy jazyku, studoval současnou srbskou literaturu i klasickou jihoslovanskou národní poezii. Pracoval s našimi krajany a seznámil se s řadou srbských národních pracovníků. Vybudoval si životní program - československo-jihoslovanskou kulturní vzájemnost a zůstal této myšlence a práci věrný celý život. Po půlletém působení v Pančavě odešel do bělehradského ústředí Weifertových závodů a octl se přímo ve středu srbského života. Cestoval po celém Srbsku a Bulharsku, zajel i do Cařihradu. Navštívil jihoslovanské školy, navázal přátelství s jihoslovanskými spisovateli a učenci. V korespondenci je celá řada dopisů, které pojednávají o literatuře, kulturních stycích a význačnějších akcích pořádaných ve většině sousedních slovanských států. Z důležitějších a rozsáhlejších písemných styků jsou to dopisy Františka Bartela a jeho syna Vladimíra, Boltefara, Cvrčanina, Čišinského (Jakuba Barta) Djordjeviče, Heyduka, Holečka, Hýska, Sávy Chilandarce (Slavibora Breuera), Krajničanace, Kuby, Kukly, Odaviče, Skerliče, Titelbacha, Trojanoviče, Vukoviče a dalších.
Raušar byl oblíbeným hostem v jihoslovanské společnosti, která žila v přátelské shodě s našimi krajany. V této společnosti dostal také Raušar svůj literární pseudonym, byl žertem pojmenován na Žuboriče (srbsky žuboriti - šuměti, německy rauschen) Raušar pak skutečně používal někdy srbského překladu svého jména. Ze vzpomínek na dojmy z mladých let v Srbsku vznikla drobná práce Vzpomínky na srbské spisovatele let osmdesátých a devadesátých minulého století (Pardubice 1929). Velmi živě Raušar popisuje nejen představitele tehdejšího srbského literárního života, ale i politické poměry a život našich krajanů. Další práce také věnoval této tematice (Český emigrant - Josef Mejsner, Generál F. A. Zach, Desetiletí spolkové činnosti Lumíru v srbském Bělehradě). Z cest po Srbsku pak mnoho cenného materiálu je v pracích Na sopečné půdě (Praha 1903), Ze srbských hor a Čechové mezi Jihoslovany a v Srbsku zvlášť. Raušara nejvíce upoutala srbská poezie. Rád sám veršoval, v pozůstalosti je více než sto jeho původních prací věnovaných životním událostem, rodnému kraji, přátelům i slovanské myšlence. Vynikl i jako překladatel ze srbštiny do češtiny i naopak a antologie Procházka srbským Parnasem (1907) jako první hodnotný soubor překladů ze 26 srbských básníků nám dokládá autorovu hlubokou znalost srbského jazyka a poezie. Raušar se nevyhýbal ani těžké organizační práci. Připravil srbskou výpravu na Jubilejní výstavu v Praze roku 1891 a setkání představitelů srbského veřejného a kulturního života se spisovatelem Josefem Holečkem. Jihoslovanskému životu, jeho barvitosti a zvláštnostem věnoval také mnoho studií Črtu ze starého Srbska, Dívka i žena v národním podání v Jugoslávii, zvláště v Srbsku, Mé vzpomínky na srbské církevní hodnostáře, O území, kam ženská noha vstoupit nesmí, Příspěvek k cestování po Srbsku, Srbské studentstvo v letech 1880 - 1890, Srbský Bělehrad před 50 ti lety a další studie, články, přednášky a vzpomínky. Všechna Raušarova práce byla proniknuta upřímným slovanstvím. Když se po třinácti letech dostal do Vídně, byl vřele uvítán v krajanských a slovanských kruzích jako dobrý Čech a Slovan. Nadále udržoval osobní a písemné styky s českými spisovateli Arbesem, Čechem, Vrchlickým, Nerudou, Heydukem, Jiráskem a mnoho vědomostí získal od nových vídeňských přátel - profesorů Karáska, Murka, Muky, Nachtigala, Hýska, Doležala - Pojezdného, Vybírala a jiných. Vzpomínky na setkání a přátelství v Praze a ve Vídni vypsal ve zvláštní brožuře Návštěvou u českých spisovatelů let osmdesátých a devadesátých minulého století (Praha 1930). Při zájezdu do Lužice roku 1906 se seznámil s velkým lužickým národním buditelem a básníkem Jakubem Bartem - Čišinskim, který mu později poslal nejen vřelá slova uznání, ale i své životní heslo Oškituj Knježe Bože, Serby moje! Raušar pak neúnavně přednášel o Lužici ve vídeňské Slovanské Besedě i v druhých českých spolcích, Pokroku, Lumíru a Sokolu, a vydal ve věstníku spolku Komenský Malé vzpomínky z Lužice a další práce. Přátelství se slavistou profesorem Josefem Karáskem (1868 - 1916) i jeho ženou Melanií bylo velmi hluboké a trvalé. Předčasně zemřelý profesor Karásek zaslal Raušarovi přes sto dopisů a jeho choť, která ho přežila skoro o dvacet let, na dvě stě. Dopisy zachytily velmi barvitě krajanské i osobní události od konce minulého století až do poloviny třicátých let. Raušar také navštívil Polsko a Rusko.
První světovou válku prožil Raušar ve Vídni. Po získání státní samostatnosti v roce 1918 působil ještě tři měsíce jako přednosta našeho pasového oddělení na vyslanectví ve Vídni. Na prahu roku 1919 se vrátil do Prahy. Přivezl sebou cenný velký konvolut výstřižků a drobných tisků o politickém a kulturním životě v Jugoslávii i ve Vídni. Materiál dokresluje společenský život našich krajanů, zápasy o českou školu, činnost spolku Komenský a spolu s korespondencí představitelů české inteligence a studiemi autora tvoří cenný soubor o našem krajinském hnutí na přelomu století. Raušar získal místo v Pardubicích, kde se trvale usadil. V roce 1927 ve funkci vrchního finančního rady odešel na trvalý odpočinek. Již dříve se ujal vedení jihoslovanského spolku, který byl později změněn v odbor Československo-jihoslovanské Ligy a usiloval o rozšíření vědomostí o Jugoslávii a o upevnění našich styků. Odejel do Starého Srbska a za rok opět do Jugoslávie, aby neztratil kontakt s kulturní politikou nového státu. V průběhu dalších let procestoval severní Afriku, Špicberky, Kanárské ostrovy a Madeiru. Bohaté zážitky vypsal ve větších knížkách - K palmovému háji, Dojmy z cesty na Špicberky a k polárnímu ledu, Dojmy z cest na tak zvané šťastné Ostrovy Kanárské a na krásný ostrov Madeiru. (Obě knížky společně s dr. Antonínem Šafářem v Praze 1931). V pozdním věku, kdy pravidelně navštěvoval Lázně Bělohrad, vytvořil ještě mnoho příležitostných veršíků a říkání a životní běh i politické události glosoval v souboru zápisníků. Účastnil se také práce ve Spolku českých spisovatelů beletristů Máj a zachoval nám zajímavý spolkový materiál z roku 1945.
K pozůstalosti je připojen fragment korespondence jeho dcery Zdeňky Raušarové a konvolut cizí korespondence, ve které je zlomkovitě zachycena činnost našich krajanských spolků v Německu.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace