Literární archiv Památníku národního písemnictví - Raýman Bohuslav

Vyhledávání:
Bohuslav Raýman
(1852-1910)

Narodil se 7. prosince 1852 v Sobotce, zemřel 16. září 1910 v Praze.
Otec Bohuslava Raýmana působil v Sobotce jako listovní, ale zemřel, když bylo chlapci devět let. Matka se pak s dětmi přestěhovala do Mladé Boleslavi, kde v letech 1864 - 1872 absolvoval Bohuslav Raýman gymnázium. Mezi jeho profesory byl i historik Jaroslav Goll. Po maturitě studoval Raýman dva roky chemii na českém polytechnickém ústavu v Praze u profesora Vojtěcha Šafaříka. Brzy poznal, že hlubšího vzdělání v oboru může dosáhnout jen v cizině, a proto ve studiu pokračoval nejprve na univerzitě v Bonnu u profesora Augusta Kekulé (1874 - 1876) a potom v Paříži u profesora Adolfa Wurtze a jeho asistenta Charlese Friedela. Zde se seznámil i se systémem práce v laboratořích.
Po návratu dosáhl Raýman doktorátu filozofie a působil jako asistent profesora Vojtěcha Šafaříka na českém polytechnickém ústavu, který byl v roce 1879 přejmenován na Českou vysokou školu technickou. V r. 1887 se habilitoval jako docent na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde byl 2. listopadu 1890 jmenován mimořádným a 17. června 1897 řádným profesorem chemie. V roce 1902 - 1903 byl děkanem filozofické fakulty.
Kromě pedagogické práce se významně podílel na organizaci českého vědeckého života. Hned při založení České akademie věd a umění v roce 1890 byl jmenován jejím řádným členem a zároveň se stal sekretářem II. třídy ČAVU. Po rezignaci prof. Šolína v roce 1899 působil Raýman až do své smrti jako generální tajemník ČAVU.
Bohuslav Raýman byl také spoluzakladatelem časopisu Živa, který spoluredigoval v letech 1891 - 1910. Dále redigoval Chemické listy, Věstník České akademie vět a umění a publikoval v řadě dalších domácích i zahraničních periodik.
Věnoval se hlavně organické chemii, zajímaly ho cukry, kvašení, aromatické sloučeniny, ale i fyzikální chemie a biochemie. Napsal výborné vysokoškolské učebnice Chemie organická (1881, s M. Nevolem) a Chemie teoretická (1884), z dalších spisů byla nejvýznamnější kniha Uhlohydráty a glykosidy (1893). Výbor z jeho prací vydal posmrtně v r. 1913 prof. B. Němec pod názvem Přírodozpytec a otázky dneška.
Fragment písemné pozůstalosti prof. Bohuslava Raýmana získal literární archiv Památníku národního písemnictví koupí v roce 1981. Je zde uloženo několik dokladů a vybraný soubor korespondence významných světových vědců (Charles Friedel, Alfred Jensen, August Kekulé, William Ramsay, Adolphe Wurtz, navštívenka Louise Pasteura) i organizátorů českého vědeckého života (Eduard Albert, František Mareš, Čeněk Strouhal, Jaroslav Vrchlický). Dále fond obsahuje několik dokladů a dopisů rodiny prof. Josefa Schöbla, mimo jiné osm dopisů Karoliny Světlé. Připojeno je i několik rukopisů z pozůstalosti německého chemika Heinricha L. Buffa.
Písemná pozůstalost Bohuslava Raýmana je uložena v jednom archivním kartónu pod přírůstkovým číslem 45/81 a zahrnuje období 1799 - 1906.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace