Literární archiv Památníku národního písemnictví - Rieger František Ladislav

Vyhledávání:
František Ladislav Rieger
(1818-1903)

Narodil se dne 10. prosince 1818 v rodině zámožného mlynáře Václava Riegra a Terezie, rozené Wagenknechtové. Zemřel 3. března 1903 v Praze a je pohřben na vyšehradském Slavíně v rodinné hrobce rodiny Riegrovy.
Studoval na akademickém gymnáziu v Jičíně a Praze, kde byl žákem Josefa Jungmanna. Seznámil se zde s mnohými vlastenci a začal též literárně tvořit a publikovat. Po absolvování filozofických studií na univerzitě v Praze se nechal zapsat na práva, která studoval střídavě v Praze a Vídni. Roku 1847 složil poslední rigorózum (česká disputace) a byl promován na doktora práv.
Ve 40. letech stál František Ladislav Rieger u zrodu Měšťanské besedy pražské a významně se zasazoval o založení českého Národního divadla. V pražské Jednotě průmyslové se snažil o dosažení rovného práva a o zřízení české průmyslové školy.
Po návratu z cest po Uhrách, Srbsku, Chorvatsku a Itálii se ocitl ve středu politického dění let 1848 - 1849. Spolu s Františkem Palackým pracoval proti obeslání frankfurtského parlamentu. Zapojil se též do organizování Slovanského sjezdu v Praze. Stal se členem Národního výboru a prozatímní vlády. Jako mluvčí české liberální buržoasie byl vyslán s hrabětem Nostitzem do Innsbrucku, aby vymohli uznání samostatné správy. Byl zvolen poslancem do zemského a říšského sněmu, kde se osvědčil jako vynikající řečník. (Známá je především jeho řeč na obranu prvního paragrafu základních práv). Po rozpuštění říšského sněmu a konečné porážce revoluce se Rieger odebral do ciziny. Delší dobu žil ve Francii a Anglii, kde studoval zejména národní hospodářství. Na počátku roku 1851 mu byl umožněn návrat do vlasti. Na pražské univerzitě se pokoušel o habilitaci, která mu však byla vládou zamítnuta. Zabýval se tedy literaturou a publikoval především časopisecky. V roce 1851 byl zvolen jednatelem sboru pro zřízení národního divadla.
V roce 1853 se Rieger oženil s dcerou Františka Palackého Marií. V tomto manželství se narodily tři děti - dcery Marie (později provdaná Červinková) a Libuše (provdaná Bráfová) a syn Bohuslav (později profesor na právnické fakultě UK v Praze).
Rieger navázal na Palackého úsilí vydávat českou encyklopedii. V roce 1858 se dohodl s nakladatelem Kobrem na vydání naučného slovníku, jehož redakci převzal a dílo úspěšně dokončil. Po uvolnění politických poměrů se opět vrátil k aktivní politické činnosti. V roce 1860 podal císaři pamětní spis o požadavcích českého národa a povolení českého politického deníku. Po vydání únorové ústavy se Rieger stal členem volebního výboru do českého sněmu. V následujícím roce byl zvolen do zemského výboru, kde mu bylo mj. přiděleno intendantství českého divadla a správa silnic a vodního hospodářství. V roce 1863 Rieger a ostatní čeští poslanci opustili říšskou radu a setrvali v pasívní politice až do roku 1879. Na českém sněmu roku 1863 se Rieger zasazoval především o změnu volebního řádu a o úplné rovné právo na polytechnice v Praze. Následující rok prosazoval úplnou jazykovou rovnoprávnost na školách obecních a středních, zřízení českých stolic na lékařské fakultě pražské univerzity a hájil stanovisko českých poslanců, kteří opustili říšskou radu.
V roce 1862 se Rieger účastnil též na založení Svatoboru, jehož předsedou byl až do své smrti. Do tohoto období spadá i Riegrova činnost ve sboru obecních starších hlavního m. Prahy, v Matici české a mnoha jiných spolcích. Významný je Riegrův podíl na vybudování prozatímního divadla a s jeho osobností je spojeno i zbudování Národního divadla. Po Palackém byl Rieger zvolen předsedou sboru pro zřízení důstojného Národního divadla. V roce 1866 založil první české družstvo k vedení správy českého zemského divadla. V roce 1876 bylo vedení divadlo odevzdáno družstvu mladočeskému, ale již v následujícím roce se obě družstva, mladočeské a staročeské, spojila. Rieger se stal předsedou sboru a zůstal jím až do roku 1900. Ke konci života se Rieger staral i o akci zbudování brněnského národního divadla.
Ve spolupráci s Palackým se Rieger stavěl proti chystanému dualismu v Rakousku. V jednání sněmů v r. 1867 - 1868 vystupoval jako jeden z hlavních mluvčích české buržoazie. Přes odpor českých poslanců na sněmu došlo k rozdělení monarchie na dvě části. V roce 1867 se Rieger spolu s ostatními politickými a kulturními představiteli českého národa účastnil národopisné výstavy v Moskvě. Roku 1869 podal pamětní spis francouzské vládě ve snaze opřít se proti dualismu o bonapartistickou Francii.
Počátkem roku 1871 bylo obnoveno jednání o narovnání s ministerstvem Hohenwartovým (fundamentální články) vedené Riegrem a Martinicem. Pod nátlakem Němců a Maďarů však z vyrovnávací akce sešlo, český sněm byl rozpuštěn a čeští poslanci z něj po chabrusových volbách do sněmu roku 1872 vystoupili.
Za Taaffeho ministerstva bylo upuštěno od politiky pasívní opozice a bylo částečně vyhověno českým požadavkům na jazykovou rovnoprávnost ve školách a úřadech. Bylo dosaženo též rozdělení pražské univerzity a obnoveno jednání o změnu volebního řádu. Po vydání Stremayerových jazykových nařízení následovalo velké německé hnutí za národnostní ohraničení okresů. Snahy přivést Němce zpět do sněmu vedly k vídeňským úmluvám. Rieger se porad účastnil jako reprezentant staročeské strany. Odpor proti přijatým punktacím však dovršil krizi staročeské politiky a způsobil její konečný pád. Riegrova politická kariéra tím skončila a Rieger odstoupil do politického ústraní. Třebaže existuje řada přehledů a dílčích studií o politických a kulturních dějinách druhé poloviny 19. století, chybí důkladné monografie o činnosti českých politických stran a jejich představitelů. To platí v plné míře i o nejvýznamnějším reprezentantu českých politických dějin druhé poloviny 19. století - Františku Ladislavu Riegrovi.
Písemná pozůstalost Františka Ladislava Riegra byla předána do Archivu Národního muzea v roce 1930 dr. Bohuslavem Riegrem, vnukem Františka Ladislava Riegra. Již předtím byl však tento soubor materiálů obsahující komplex rodinných pozůstalostí, mnohokrát přerovnán. Nejnověji byl osobní fond Františka Ladislava Riegra, uložený v Archivu Národního muzea, uspořádán Alenou Šubrtovou a Emilií Pecharovou v roce 1973. Obsahuje celkem 247 kartónů.
Po oddělení Literárního archivu od Národního muzea v roce 1963 a jeho přičlení k Památníku národního písemnictví přešla malá část fondu Františka Ladislava Riegra do Literárního archivu. Tento fragment osobního fondu byl pak doplňován drobnými přírůstky. Vedle dokladů obsahuje osobní fond Františka Ladislava Riegra především korespondenci přijatou (nejvýznamnějším celkem je korespondence Karla Mattuše) a odeslanou. Z rukopisů je nejcennější Slovo k Moravanům z roku 1848. Jsou zde uloženy i tři opisy memoranda předaného F. L. Riegrem a J. Macháčkem císaři dne 18. června 1860. Osobní fond, uložený pod přírůstkovými čísly v rozmezí 10/1893 - 14/99, obsahuje dále tisky, výstřižky (především nekrology), fotografie, dokumentaci a varia.Tento soupis zachycuje stav fondu k roku 1989 (4 kartóny). Zahrnuje období 1856 - 1971.
Tato revidovaná verze inventáře vznikla v souvislosti s digitalizací fondu. Inventář byl doplněn o popis složek, které byly po zpracování do archivního souboru dodatečně vřazeny, a jednotlivým složkám bylo přiděleno pořadové číslo. Revize provedena v roce 2017 (Helena Šebestová).

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace