Literární archiv Památníku národního písemnictví - Schäfer Otomar

Vyhledávání:
OTOMAR SCHÄFER
(1883 - 1945)

Narodil se 2. 9. 1883 v Praze, zemřel 18. 4. 1945 tamtéž.
Spisovatel, dramatik.
Vyrůstal v dělnické rodině se dvěma dalšími sourozenci (bratr František, sestra Marie). Matka byla hudebně vzdělaná a naučila své děti hře na klavír. Do obecné školy chodil v Praze na Smíchově, kde bydlel s rodinou ve Vinohradské ulici. Pokračoval na pražské malostranské reálce (maturita 1901). Již zde vznikaly jeho první literární pokusy (veršovánky, drobné povídky) a hudbě a literatuře se chtěl dále věnovat, ovšem matka mu určila dráhu inženýra. Proto vystudoval v Praze vysokou školu technickou a stal se technickým úředníkem v Ringhofferově strojírně. Seznámil se s dcerou tanečního mistra Rudolfa Kasky Zdenkou, s níž se oženil. Podruhé se oženil v roce 1919 s Marií Holešovskou. Měl tři děti, dcery Janu a Zdenku a syna Jiřího.
Do literatury vstoupil jako povídkář a fejetonista. Jeho drobné prózy byly později vydávány ve větších celcích (sbírky Povídky u krbu, Splašený svatý, Žena a jiné povídky, Ubohý Fricek a jiné povídky atd.). Vyvinul se v uznávaného romanopisce lidského nitra, duše a nelehkého života. Vypravěčský dar uplatnil ve svých románech, kde obratně vylíčil psychologii postav a lidských osudů. Vybíral si problémy zvláště spletité, které potom ještě více rozvíjel (Magorka, Pohroma, Srdce zabiják, Ostrov komuny, Soumrak nad Prahou). Svůj humor uplatnil v satirických románech (Most vzdechů a naděje, Pirlipik). Odvážné byly utopické a dobrodružné romány (Hrdina Lackmann, Vtělení Pampylasovo), v nichž vládl krajní pesimismus. Jeho práce vycházely nejčastěji v nakladatelství J. Otto, J. R. Vilímek aj. Celkem vyšlo téměř 50 knih beletrie. Některé byly otištěny na pokračování v časopisech (Humoristické listy, Květy) a novinách (Národní listy).
Dramatické práce se datují od roku 1903, kdy vznikla první divadelní hra Obětovaný. Následovala Romance letní noci (později známá jako Starosvětská romance a mnohokrát pozměněná), která byla přijata ve Švandově divadle na Smíchově. Velkým úspěchem bylo uvedení operety Komedie člověka (s hudbou Rudolfa Piskáčka, s nímž často spolupracoval) v divadle Aréna. Schäfer byl velice oblíben mezi herci a jeho hry se hrály i v Pištěkově divadle (Nevěsta za milion), v Divadle na Vinohradech (opereta Jen tři dny), ve Stavovském divadle (Čajová panenka). Národní divadlo nastudovalo hru Žena smrt a rytíř (premiéry se již nedočkal). Veselohra Pes a kočka byla s úspěchem hrána v České národní síni na Brodway v New Yorku (1924).
Divadlo a zájem o divadelnictví vyplňovalo velký úsek jeho života. Rád pobýval mezi ochotníky a navštěvoval jejich představení a snažil se jim pomáhat svými zkušenostmi.
Jeho obliba s sebou nesla také závist. Přísná kritika některé jeho komedie zavrhla, jelikož byly příliš osobní a mnozí se v jejich postavách nacházeli. Šlo především o hry Čajová panenka a Střevíček paní markýzy. Používal proto různé pseudonymy (Otakar Bartfeld, Florián Bejvával, Jiří Berger, Vladimír Hanousek, H. Karger, A. S. Ksandr, Jiří Mölzner, Štěpán Vaigl aj.).
Za svou literární činnost obdržel i řadu ocenění (např. Cena J. K. Tyla za hru Kopřivy). Redigoval různé magazíny (Magazin Z a Magazin Praga patřily obsahově k nejlepším své doby) a v letech 1932 - 1934 také Vilímkovy Humoristické listy. Působil též jako redaktor divadelního týdeníku Meziaktí.
Roku 1921 byl členem poradního sboru Národního divadla a poradního sboru pro filmovou cenzuru. Pracoval na úpravě mnoha filmů pro ing. Havla pro biograf v Lucerně. Angažoval se také ve spolkové činnosti a v nakladatelství Máj.
Osobní fond Otomara Schäfera obsahuje doklady vlastní (lze zde najít i podrobnější údaje o životě a díle), větší množství korespondence přijaté (Alfons Breska, František Herites, Jaroslav Kvapil, F. S. Procházka, František Sekanina, Anna Maria Tilschová atd.) a korespondenci manželky Marie Schäferové-Holešovské. V oddíle rukopisy vlastní je abecedně řazena próza (básně, povídky, fejetony, romány) a divadelní hry. Některá díla jsou v několika verzích, často jde o fragmenty. U mnohých prací jsou připojeny pracovní sešity s přípisy dalších zjištěných i nezjištěných děl a pracovních poznámek. Fond obsahuje také zlomek rukopisů cizích (Ema Destinnová, Eliška Krásnohorská, Josef Kožíšek aj.), tisky, výstřižky a několik fotografií.
Hlavní část fondu získal literární archiv Památníku národního písemnictví v roce 1974 (č. př. 45/74) a jednotliviny postupně v letech 1957 - 1977 (č. př. 60/57, 34/59, 42/59, 128/59, 19/65, 37/65, 41/66, 49/69, 35/77, 95/86, ). Je uložen v 7 archivních kartónech a zahrnuje období 1901 - 1982.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace