Literární archiv Památníku národního písemnictví - Schulz Karel

Vyhledávání:
Karel Schulz
(1899-1943)

Narodil se v Městci Králové 6. 5. 1899, zemřel 27. 2. 1943 v Praze.
Pocházel z rodiny s bohatou kulturní tradicí, otec Ivan Schulz, překládal z angličtiny a severských jazyků, matka, harfenistka orchestru Národního divadla, pocházela z muzikantské a malířské rodiny Mařáků.
Studoval na klasickém gymnáziu v Praze. Po maturitě se roku 1918 zapsal na  právnickou fakultu UK a později přestoupil na fakultu lékařskou. Studium, během něhož dosáhl výrazných úspěchů (asistentura u prof. Heverocha), však musel z existenčních důvodů ukončit. Od roku 1925 začal spolupracovat s redakcí Lidových novin, kde později působil jako filmový a divadelní kritik. Po smrti Rudolfa Těsnohlídka (12. 1. 1928) byl povolán do  brněnské redakce, do Prahy se vrátil až v roce 1930, kdy nastoupil do Pražského večerníku a Lidových listů. O pět let později přešel do redakce Národní politiky, v níž působil až do  konce svého života.
Do literatury vstoupil Schulz jako velká část jeho vrstevníků tvorbou sociálně orientovanou. Již od roku 1921 publikoval zejména v Dělnické besídce Rudého práva a v  časopisu Proletkult básně a krátké prózy. Knižní prvotina - román Tegtmaierovy železárny (1922), však vyšla až v době odeznívání vlny zájmu o sociální problematiku. V této době se Schulz již soustředil na krátké prózy z exotického prostředí, které tematicky vyrůstaly z  poetismu. Byl jedním z mála spisovatelů, kteří se pokusili prosadit zásady poetismu i v próze. Soubor těchto prací doplněný básněmi vyšel v roce 1923 pod názvem Sever - jih - východ - západ. I další kniha - poetisticko-surrealistický „román“ Dáma u vodotrysku (1926) - vyrůstala z atmosféry módního směru, v době vydání však došlo k Schulzovu významnému názorovému obratu, 6. 5. 1926 konvertoval ke katolicismu. Z období jeho příslušnosti k  avantgardě vyšel ještě v roce 1928 text k baletní pantomimě Jana Zelinky Skleněná panna. V následující dlouhé publikační odmlce vyšly knižně v letech 1936 - 1937 dva bibliofilské tisky u Josefa Floriana ve Staré Říši. Teprve v roce 1940 se Schulz opět představil širší čtenářské veřejnosti knihou expresionisticky laděných povídek Peníz z noclehárny a pohádkovou knížkou Princezna z kapradí. O rok později vyšla další povídková kniha Prsten královnin, v níž se objevují také náměty historické. Vyčerpávající práce na vrcholném díle české historické prózy - románové trilogii (původně pentalogii) Kámen a bolest (1. díl 1942), byla přerušena autorovou předčasnou smrtí.
Schulzova pozůstalost v literárním archivu Památníku národního písemnictví není úplná. Většina korespondence, rukopisy vlastní i deníky se dosud nacházejí ve vlastnictví rodiny, odkud byl fragment pozůstalosti koupen v roce 1987.
Nejcennějšími částmi souboru jsou jednotlivé verze románu Kámen a bolest a opisy části deníků Karla Schulze. Uchovaný soubor verzí michelangelovského románu pomáhá osvětlit jeho vznik a postupné proměny od původně plánované pentalogie k trilogii. Díky fragmentu románu z hudebnického prostředí (Ďábel se nudí), na kterém autor pracoval v  letech 1939 - 1940, a jeho porovnání s verzemi románu Kámen a bolest, je možné sledovat zajímavou tvůrčí metodu - přenášení klíčových motivů z jednoho díla do druhého. Za zmínku stojí také přípravné materiály k michelangelovskému románu, dokumentující množství práce, která napsání díla předcházela. O tomtéž svědčí opis části deníků Karla Schulze, jenž byl po  jeho smrti pořízen Aloysem Skoumalem. Zápisy jsou však neúplné a zachycují krátké období života - rok 1933 a léta 1939 - 1941. Součástí pozůstalosti jsou rovněž dvě diplomové práce z let 1965 a 1969, soustřeďující se zejména na autorovu tvorbu knižní. Pozůstalost je uložena pod přírůstkovými čísly 114/87 a 137/97. Tento soupis zachycuje stav fondu k  roku 1995 (6 kartónů). Fond zahrnuje období 1891 – 1969.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace