Literární archiv Památníku národního písemnictví - Sokol Karel Stanislav

Vyhledávání:
KAREL STANISLAV SOKOL
(1867 - 1922)

Narodil se 5. 10. 1867 v Heřmanově Městci a zemřel 20. 3. 1922 v Praze.
Byl významným redaktorem a politikem. Řadu politických článků psal i se svým otcem Josefem Sokolem, politikem, pedagogem (autor díla Schule der böhmischen Sprache a řady čítanek) a později poslancem za radikální křídlo strany mladočeské.
Karel Stanislav Sokol začal ovlivňovat politický život již ve svých studentských letech, kdy byl znám jako příslušník levého křídla strany svobodomyslné. Roku 1893 založil spolu s Josefem Škábou časopis Nové Proudy, který byl záhy zastaven v rámci tažení proti hnutí „pokrokářů“. Karel Stanislav Sokol byl zatčen a vyšetřován pro velezradu, devíti hlasy byl však osvobozen. (V pozůstalosti nalezneme četné gratulace z tohoto období adresované nejčastěji Josefu Sokolovi.)
Do vazby byl však Karel Stanislav Sokol vzat znovu díky aféře kolem domnělého tajného spolku Omladina. Roku 1894 byl odsouzen na 2 a půl roku do žaláře. Amnestií mu byl trest zkrácen o 3 měsíce. Z tohoto období je právě převážná většina korespondence Karla Stanislava Sokola, kterou tento fond obsahuje.
Od roku 1890 vydával Vzdělávací bibliotéku (nejprve pojatou jako knižnici Nových Proudů), v jejíž redakci působila i jeho sestra Bohuslava Sokolová, proto mají dopisy adresované redakci Vzdělávací bibliotéky často ráz korespondence rodinné a naopak dopisy rodině jsou plné pokynů k jejich „rodinnému podniku“ Vzdělávací bibliotéce. Podílel se na založení časopisu Neodvislost, který se později přeměnil na Radikální Listy (Radikálních Listů se týká i řada odkazů ve vězeňské korespondenci).
Od roku 1901 vydával Karel Stanislav Sokol měsíčník Kronika. Založil stranu státoprávní, která se odklonila od politiky mladočeské. Za tuto stranu (později přeměněnou na stranu národně demokratickou) byl členem revolučního Národního shromáždění,v roce 1920 se stal senátorem za pražskou oblast, byl také kulturním referentem českého zemského výboru, intendantem Národního divadla, předsedou státní konzervatoře a prvním předsedou Živnostenské rady pro Čechy. Pracoval také v Ústřední matici školské, v Národní jednotě severočeské, v Národní radě a v Jednotě českých novinářů.
Osobní fond obsahuje jen velmi nepatrnou část rukopisnou. Drtivou část naopak tvoří vězeňská korespondence, pocházející převážně ze sbírky Bohuslavy Sokolové, která jeho dopisy vydala i knižně (Vězeňská korespondence let 1893 - 1895, vydáno roku 1929).
Korespondence Karla Stanislava Sokola přijatá i odeslaná poukazuje na typické dobové dění kulturní (výstupy Tomáše G. Masaryka, vydání Písní otroka Svatopluka Čecha atd.) i politické (líčení politického dění v parlamentu i při setkání s voliči od Josefa Sokola), a proto má jedinečný dokumentární význam.
Osobní fond Karla Stanislava Sokola zahrnuje období 1893 - 1937 a získal ho postupně literární archiv Národního muzea, později literární archiv Památníku národního písemnictví pod přírůstkovými čísly 144/31, 166/32, 197/33, 281/33, 149/34, 359/34, 63/35, 76/35, 83/35, 88/35, 114/35, 138/35, 204/37, 150/38, 173/40, 192/40, 257/40, 126/42, 215/48, 344/49, 42/58, 42/59, 9/94. Je uložen ve třech archivních kartónech a zahrnuje období 1893 - 1926.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace