(1885-1963)

Narodil se 29. 3. 1885 ve Tmáni u Slaného, zemřel 20. července 1963. Po   absolvování klasického gymnázia ve Slaném s   výborným prospěchem rozhodl se pro   studium klasické filologie na Karlově Univerzitě v   Praze. Když úspěšně ukončil vysokoškolská studia, byl ustanoven profesorem na gymnáziu v   Praze v   Křemencově ulici. Po krátkém působení v   Praze byl získán svými kolegy a přáteli dr. Viktorem Nejdlem a Václavem Opatrným pro   komunální reálné gymnázium v   Mělníce. Stáhlík zůstal Mělníku věrný celý svůj život a jak gymnáziu tak i celému kraji věnoval všechny schopnosti a síly. Záhy si získal oblibu žáků, kolegů i celého kraje. Jeho nevšední nadání, schopnosti pedagogické, pohotovost publicistická a řečnická právě tak jako upřímná a milá povaha způsobily, že jeho práce daleko přerostla rámec obvyklé činnosti profesorské.

Z   vysoké školy si přinesl zálibu pro Catulla a uprostřed všech prací se po celý život vracel ke studiu a překládání tohoto básníka, texty catullovské měl s   sebou i jako voják za   první světové války. Po návratu z   války vedle své profesorské a později ředitelské práce, ve   které vynikal mimořádnou pečlivostí a svědomitostí, ukládal si další úkoly mimoškolské. Roku 1922 se stal městským a později okresním archivářem. Ze zanedbaného archivního skladiště, které bylo určeno ke zkáze, vybudoval řádný archiv a neúnavnou prací jak pořádací tak i badatelskou dovedl vytěžit z   uspořádaného archivního materiálu látku pro vědeckou činnost vlastní i druhých. Vedle archivní práce se stal organizátorem knihovnictví jak ve   městě tak i na venkově. Stovky článků a přednášek na nejrůznějších místech Mělnicka, Slánska a Mladoboleslavska svědčí o jeho řečnickém talentu i o jeho neúmorné práci osvětové, kterou si - jak je patrné z   rukopisů a výstřižkového materiálu - velmi pečlivě připravoval. Do rámce své osvětové činnosti zařadil i péči o divadlo, stal se spoluzakladatelem mělnického divadelního spolku Vojan a po řadu let svým výkladem uváděl řadu her pečlivě vybraných a nastudovaných. Činnost a ocenění osobnosti J. Stáhlíka jakož i životopisná data uvedli Jiří Rác v   článku Za Josefem Stáhlíkem (Nové Mělnicko, ročník III., 1963, č. 31) a František Křenek: In memoriam ředitele Josefa Stáhlíka (Zprávy jednoty klasických filologů, ročník 6., 1964, sešit 1).

Pozůstalost Josefa Stáhlíka byla věnována rodinou literárnímu archivu Památníku národního písemnictví v   Praze, zatímco písemnosti, které se týkají mělnického archivu a regionální práce Stáhlíkovy, zůstaly v   Okresním archivu v   Mělníce. Rodina k   pozůstalosti uložené v   literárním archivu připojila ještě cenné dopisy Jiřiny Pickové, která zahynula v   koncentračním táboře v   Osvětimi, a hodnotnou rodinnou korespondenci, zejména z   období první světové války. Pozůstalost je uložena pod přírůstkovými čísly 22/65 a 106/88 a zahrnuje období 1850, 1885 – 1964. Tento soupis zachycuje stav fondu k   roku 1970 (15 kartónů).

Pozůstalost je cenná rozsáhlou korespondencí s   vědeckými a kulturními pracovníky, pro catullovské badatele má řadu komentářů a výpisků. Je příspěvkem pro studium lidovýchovné a osvětové práce regionální. S   pozůstalostí rukopisnou byly věnovány i knihy, které se týkají catullovské problematiky. Pokud obsahovaly rukopisné poznámky Stáhlíkovy, byly uchovány v   pozůstalosti, ostatní cenné publikace byly předány do knihovny PNP, kde byly ponechány jako celek.