Literární archiv Památníku národního písemnictví - Steinsberg Florentin

Vyhledávání:
Florentin Steinsberg
(vl. jm. Florentin, rytíř Guolfinger ze Steinsbergu)
(1860-1929)


       Herec Florentin Steinsberg, používal též příjmení Steinsberk, vlastním jménem Florentin, rytíř Guolfinger ze Steinsbergu se narodil 30. ledna 1860 v Chýnově u Tábora a zemřel 20. února 1929 v Praze. Jeho manželkou byla herečka Julie Hešová, sestra operního pěvce Národního divadla Viléma Heše. Jeho předkem byl Karl Franz Guolfinger, Ritter von Steinsberg, herec Vlasteneckého divadla v letech 1794 - 1795, dramatik a divadelní ředitel.
       Florentin Steinsberg vystudoval reálku v Rakovníku a v roce 1878 vstoupil na stavitelské oddělení České techniky v Praze. Po první státnici pokračoval ve studiích na technice ve Vídni. Po celou dobu studií se věnoval studentskému ochotnickému divadlu, ve Vídni pak ochotničil v českém spolku Pokrok. V hlavním městě monarchie měl také možnost dobře poznat herectví vídeňského divadla Burgtheater.
Po návratu do Čech se stal roku 1885 členem cestující divadelní společnosti J. Pištěka. V květnu 1893 byl po pohostinském vystoupení v Národním divadle v roli Bohuše ve Svobodově dramatu Rozklad a Filipa Derblaye v Ohnetově hře Majitel hutí angažován k činohře Národního divadla. Zde působil do roku 1915 a dále v letech 1921 - 1925, kdy byl penzionován.
       Zatímco u Pištěka byl představitelem hrdinských rolí, v Národním divadle přijímal menší epizodní role i úlohy v baletech. Řadil se mezi žánristy realisticky jadrného a citově jímavého projevu; oceňovalo se jeho propracování figurek, kdy využíval svého poklidného basu a žoviálního vzezření k vyjádření dobráctví, šlechetnosti, bodrosti až prostomyslnosti. Nesplnil však naděje vkládané do něj v mládí. V prvním období svého působení v Národním divadle se občas uplatnil i jako režírující herec, pracoval však i jako inspicient a bibliotékář. Neprojevil se však jako výrazná osobnost ani jako herec, ani jako režisér.
Písemná pozůstalost Florentina Steinsberga obsahuje pouze fragment jeho korespondence z třicetiletí let 1893 - 1923. Dopisy přijaté korespondence obsahují většinou poděkování dramatických spisovatelů za ztvárnění role či za režii v inscenacích Národního divadla. Rovněž se týkají zadání role, jako např. dopis Gustava Schmoranze je dokladem nabídky pohostinského vystoupení v Ohnetově hře v roce 1893, která, jak již bylo řečeno, se stala podkladem pro Steinsbergovo trvalé angažmá. Korespondence s Aloisem Jiráskem a Arnoštem Krausem se týká pátrání po osudech Steinsbergova předka, výše zmíněného herce Vlasteneckého divadla, o němž Jirásek psal ve třetím díle svého F. L. Věka (profesora Krause vedl zájem literárněvědný). Korespondence odeslaná Vojtěchu Táborskému se týká zřejmě Steinsbergových článků pro časopis Divadlo, upřesňuje zde své faktografické podklady.
Fragment písemné pozůstalosti Florentina Steinsberga přešel do fondů LA PNP z Národního muzea, má přírůstková čísla 113/41 a 383/49 a obsahuje 30 archivních jednotek. Je uložen v jednom archivním kartónu.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace