Literární archiv Památníku národního písemnictví - Svatopluk T.

Vyhledávání:
T. Svatopluk
(vl. jm. Svatopluk Turek)
(1900-1972)


Narodil se 25. října 1900 v Hodslavicích, zemřel 30. prosince 1972 v Gottwaldově (Zlíně). Pocházel z rodiny venkovského lékaře. Po vystudování reálky v Kroměříži absolvoval část Akademie výtvarných umění v Praze u prof. Obrovského a Švabinského. V letech 1926 - 1933 byl zaměstnán jako malíř plakátů v reklamním oddělení u firmy Baťa ve Zlíně. Z baťovského prostředí potom čerpal látku ke svým nejvýznamnějším literárním dílům.
Jako samostatný spisovatel působil od roku 1933 do roku 1946 ve Valašském Meziříčí, v Radošovicích u Říčan a v Praze. Po skončení války byl do roku 1947 zaměstnán jako redaktor Rudého práva v Praze a od roku 1947 do roku 1950 pracoval jako vedoucí redaktor závodního časopisu Tep nového Zlína v n. p. Baťa. V roce 1960 byl jmenován zasloužilým umělcem.
Do literatury vstoupil roku 1925 povídkou Marie Magdalská v časopisu Pramen, kde publikoval do roku1927. Dále přispíval do Rudého práva, Literárních novin, Hosta do domu, Rovnosti, Plamene aj.
Ve Svatoplukově díle můžeme vysledovat tři tematické linie – prostředí zlínské továrny a batismu, chudou a zaostalou vesnici a maloměšťácké úřednické prostředí pražské.
Literárně nejvýznamnější jsou jeho práce z první oblasti – prvotina Botostroj, ve které z pozic komunistické ideologie spatřoval v Baťově systému důmyslný způsob vykořišťování dělníků, a román Bez šéfa, zobrazující složitou revoluční přeměnu kapitalistického Zlína v socialistický Gottwaldov. S tematikou Botostroje bezprostředně souvisí i román Andělé úspěchu, jehož hlavní dějové motivy autor v přetvořené podobě zahrnul do konečné verze Botostroje, i reportážní román Gordonův trust žaluje, zaznamenávající průběh soudního procesu, kterým se Baťa snažil umlčet autora i jeho román. S touto problematikou je těsně spjata i hra Rudé pelargonie a ve změněné podobě se některé základní „šéfovské“ motivy vracejí i ve Svatoplukově pokusu o dramatické zachycení maďarské kontrarevoluce z října 1956, nazvaném Stopami úzkosti.
K druhé tematické linii, čerpající z vesnického prostředí, patří jedno z nejkrásnějších Svatoplukových děl, baladický román Mrtvá země, vyvěrající z hlubokého zážitku temnoty a bídy staré vesnice. K tomuto prostředí se autor vrátil i v novele Švédský mramor, s humorem a satirou zachycující dožívání starého a vznik nových vztahů na venkově.
Umělecky nejméně významná je třetí Svatoplukova tematická linie, často utkvívající v zajetí trpné popisnosti a naturalismu (Dům v Betlémské, Človíček).
Literární pozůstalost T. Svatopluka je materiálově neobyčejně bohatým zdrojem pro studium autorova díla ve všech obdobích jeho tvůrčího vývoje. Obsahuje osobní doklady, z nichž nejvýznamnější je dokumentace Baťova soudního sporu s autorem Botostroje. Vedle korespondence, dokládající Svatoplukovy četné a různorodé literární styky, je nejcennější rozsáhlá část rukopisná; ta obsahuje především všechna Svatoplukova klíčová díla, a to v mnoha verzích a variantách i v různých divadelních, filmových a televizních adaptacích, i řadu drobných prozaických prací. Kromě vlastních literárních děl je bohatě zastoupena také Svatoplukova činnost kulturněpolitická a redaktorská (články, přednášky). Dále je nutno ještě upozornit na obsáhlý celek pracovních materiálů a poznámek, které nám přibližují složitou problematiku tvůrčího procesu a vzniku literárního díla.
Literární pozůstalost T. Svatopluka byla získána v roce 1973 koupí od Anny Turkové a je uložena v literárních archivu PNP v 54 kartónech pod přírůstkovým číslem 120/73. Zahrnuje období 1922 – 1972.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace