Literární archiv Památníku národního písemnictví - Váchal Josef

Vyhledávání:
Josef Váchal
(1884-1969)

Narodil se 23. září 1884 v Milavči u Domažlic jako nemanželský syn Anny Váchalové (později provdané Hlaváčkové) a učitele Josefa Alše-Lyžce, bratrance malíře Mikoláše Alše. Vyrůstal u prarodičů Jana a Josefy Alšových v Písku, kde také absolvoval dvě třídy gymnázia. V letech 1898 - 1902 se učil knihařem u Jindřicha Waitzmanna v Praze. Již v této době projevoval zájem o umění a zároveň o theosofii, spiritismus apod. Od. r. 1904 navštěvoval soukromou krajinářskou školu Aloise Kalvody, později grafickou školu Antonína Herverta. Během let vyrostl ve skutečného mistra dřevorytu. Vystavova1 od r. 1909, významná byla jeho účast na práci a výstavách uměleckého sdružení SURSUM (s Janem Zrzavým i Janem Konůpkem a dalšími). Jeho přáteli již z této doby byli Sigismund Bouška, Jakub Deml, Karel Dostál-Lutinov, Josef Hodek, Bedřich Beneš-Buchlovan a Josef Portman.
Roku 1912 se oženil s Marií Pešulovou (zemřela r. 1922). V letech 1916 - 1918 bojoval na italské frontě. Po návratu žil trvale v Praze. Samostatně vystavoval poprvé r. 1926 v Brně, další velké výstavy měl r. 1930 v Hradci Králové a v Plzni a r. 1934 v Praze. V těchto letech podnikl i několik studijních cest (nejvýznamnější do Jugoslávie do Německa a na Šumavu). Roku 1939 se odstěhoval natrvalo do rodiště své družky, akad. malířky Anny Mackové, do Studeňan u Jičína. Žil zde v lidském i uměleckém osamocení, oživovaném jen korespondencí a návštěvami přátel. Největší výstavy v tomto období měl v Jičíně r. 1954, v Plzni r. 1957 a v Praze r. 1969. Zemřel 10. května 1969 ve Studeňanech, pohřben je v Radimi u Jičína.
Josef Váchal vytvořil svérázné dílo. Zaměřil se zvláště na techniku leptu a černého i barevného dřevořezu a dřevorytu. Vydal několik souborů exlibris, mnoho bibliofilií s vlastními texty (litery řezal do dřevěné desky zároveň s ilustracemi) a grafické listy koncipované většinou v cyklech. Svá díla sám tiskl v malém počtu výtisků a desky ihned ničil. Knihy sám vázal.
Písemnou pozůstalost Josefa Váchala tvoří obsáhlý soubor dokumentů, korespondence, rukopisů, tisků a dalšího materiálu. Dokumenty jsou zachovány téměř v úplnosti včetně četných dokladů účetních, dokladů o vybavení dílny, o knihovně a o účasti na výstavách. V korespondenci, glosované obvykle trefnými Váchalovými přípisky, jsou zajímavé zvláště obsáhlé větší celky dopisů osobních přátel a sběratelů Váchalova díla (např. Bedřich Beneš-Buchlovan, Sigismund Bouška, Mojmír Helcelet, Josef Hodek, František M. Klicman, František Med, Rudolf Medek, Karel Němec, Vincenc Paulus, Josef Portman, Václav Pour, František Procházka, Arno Sáňka, Bobeš Svoboda, Maryna a Emanuel Svobodovi, Ctibor Šťastný, arch. František Tichý, Jindřich Veselý aj.). Cenná je i korespondence rodinná, zvláště dopisy otci a matce a vzájemná korespondence s manželkou.
Mezi rukopisy jsou zachovány jeho nedokončené Paměti, dále texty Váchalových přednášek a dalších rukopisných děl, veršů, článků atd. Cenný je soubor poznámkových sešitů, zápisníků, deníků a kalendářů s podrobnými údaji o životě a tvorbě umělcově. Nechybí ani pokladní knihy z let 1906 - 1917. Připojeno je i několik originálních tisků Váchalových, články a publikace o něm a soubor výstřižků o různých osobnostech a událostech, které si Váchal shromáždil.
K Váchalově pozůstalosti patří i soubory pohlednic, fotografií a uměleckých děl, které byly zařazeny do příslušných sbírek LA PNP. Z odkazu Josefa Portmana získal Památník národního písemnictví nábytek, který pro Portmana Josef Váchal vyřezal a vyzdobil. Byl původně umístěn v Portmanově bytě v Litomyšli, v němž Váchal vyzdobil i stěny a strop. Nyní je v tomto interiéru instalována Váchalova knihovna s velkou sbírkou tzv. „krváků“.
Celou Váchalovu písemnou pozůstalost (až na několik jednotlivin získaných dříve) převzal Památník národního písemnictví po jeho smrti. Zpracování se nejprve v oddělení dokumentace a uměleckých sbírek ujala velká obdivovatelka Váchalova díla dr. Marie Bajerová, která však při něm nepostupovala vždy v souladu s požadavky na zpracování archivního materiálu. Tím byla její pečlivá a důkladná práce částečně znehodnocena. Po předání pozůstalosti Literárnímu archivu PNP musela být proto provedena revize a doplnění původního zpracování, aby materiál mohl být zpřístupněn badatelům. Při této revizi byla zároveň z Váchalovy pozůstalosti vyčleněna obsáhlá písemná pozůstalost jeho otce Josefa Alše-Lyžce a zpracována samostatně.
Písemná pozůstalost Josefa Váchala obsahuje téměř 6.500 archivních jednotek a je uložena pod přírůstkovými čísly v rozmezí 54/71 – 40/99. Tento soupis zachycuje stav fondu k roku 1978 (24 kartóny). Zahrnuje období 1888 – 1969.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace