Literární archiv Památníku národního písemnictví - Vetešník František Matějovič

Vyhledávání:
František Matějovič Vetešník
(1784-1850)


Narodil se 1. listopadu 1784 v Jizerním Vtelně. Vystudoval mladoboleslavské gymnázium a po absolvování dvou let filozofie v Praze vstoupil do litoměřického semináře. Tam na něho působil zvláště profesor Josef Jungmann, se kterým uzavřel vřelé přátelství, stejně jako se svými kolegy Antonínem Markem aj. Po vysvěcení r. 1808 působil na několika místech jako kaplan, r. 1819 se stal farářem v Markvarticích a od r. 1838 byl děkanem v   Sobotce, kde také zemřel 19. ledna 1850. Je pohřben na starém hřbitově soboteckém za   hlavním chrámovým oltářem.
Vetešník patřil k družině Jungmannově a také pod vlivem Jungmannovým a Markovým začínal psát poezii. Nejrozsáhlejší je jeho balada Hněvsa ze Stránova čerpající námětově z   rodného kraje; břitké jsou jeho epigramy. Brzy se však obrátil k vědecké a překladatelské činnosti. Překládal z francouzštiny a polštiny, ovládal i němčinu, latinu a ruštinu. Přispíval Jungmannovi při práci na jeho slovníku, dále se věnoval statistice a náboženským dějinám. Své práce uveřejňoval v Hromádkových Prvotinách, v Kroku, Jindy a nyní, Časopisu katolického duchovenstva aj. Nejcennější jeho práce však zůstaly v rukopise, zvláště monografie o   kosteckém panství, v níž je cenný historický a národopisný materiál.
Vetešník má velké zásluhy i o rozvoj školství a národního uvědomění na Sobotecku. Patřil k předním národním buditelům, což dosvědčují jeho rozsáhlé styky, které můžeme sledovat z torza zachované korespondence. Podporoval i národní život na Slovensku a pomáhal Polákům po porážce jejich povstání v r. 1830. Až ke konci života, kdy trpěl těžkou chorobou, se začal uzavírat vnějšímu životu a většinu času pak trávil ve své rozsáhlé knihovně, kterou si vybudoval ve věži soboteckého chrámu. Škoda, že po jeho smrti se nezachovala v   úplnosti.
Pozůstalost F. M. Vetešníka není rozsáhlá a zachovala se hlavně ve dvou celcích: v   literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze, kam přešla z Národního muzea (zvláště dary prof. Alexandra Bernarda, prvního životopisce Vetešníkova a Františka Věnceslava Jeřábka, který u sebe choval část Vetešníkovy korespondence). Druhá část je v   Městském archivu v Sobotce, kam přešla ze soboteckého děkanského úřadu a ze sbírek tamního muzea. Tyto dvě části jsou popsány samostatně. Kromě nich je pro studium Vetešníkova života a díla nutno věnovat pozornost markvartické farní pamětnici a sobotecké děkanské pamětnici, které založil a vzorně vedl. První je uložena ve Státním okresním archivu v Jičíně, druhá na Děkanském úřadě v Sobotce.
Oba zmíněné větší celky Vetešníkovy pozůstalosti tvoří malá část jeho osobní korespondence, dosvědčující jeho literární činnost, rusofilství, historické zájmy a přátelské styky (Jungmannové, Marek, Krolmus, Pešina, Vinařický). Větší část jeho korespondence není zachována, zřejmě ji neschovával již sám Vetešník, neboť její část (byla-li prázdná druhá strana rozstříhal na kartotéční lístky pro své výpisky. Dále je zachována část rukopisů a velké množství kartotéčních lístků s různými historickými výpisky a poznámkami.
Každá z těchto dvou částí písemné pozůstalosti Františka Matějoviče Vetešníka je uložena v 1 kartónu. Fond je uložen pod přírůstkovými čísly 42/1903 a 382/49. Zahrnuje období 1811 – 1850.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace