Literární archiv Památníku národního písemnictví - Vocel Jan Erazim

Vyhledávání:
Jan Erazim Vocel
(1803-1871)

Jan Erazim Vocel se narodil 23. 8. 1803 v Kutné Hoře a zemřel 16. 9. 1871 v Praze. Od roku 1817 studoval v Praze na piaristickém gymnáziu, ve školním roce 1824 - 25 byl posluchačem na filozofické fakultě v Praze. V dalším studiu pokračoval ve Vídni, kde soukromě studoval filologii, historii a práva. V době svého studia ve Vídni se živil jako vychovatel ve šlechtických rodinách. V této funkci procestoval se svými svěřenci Evropu a naučil se několik jazyků. Do Prahy se vrátil v roce 1842 a na doporučení F. Palackého se stal redaktorem Časopisu českého muzea. Zároveň se podílel na vzniku Archeologického sboru českého muzea, kde byl zpočátku jednatelem, od roku 1854 předsedou. Společně s malířem Hellichem zpracoval první inventář archeologických muzejních sbírek. V revolučním roce 1848 byl členem Národního výboru a poslancem českého sněmu za své rodiště Kutnou Horu. Od padesátých let se věnoval výhradně odborné činnosti v muzeu a v roce 1850 zahájil svou činnost na pražské univerzitě nejprve jako mimořádný profesor české archeologie a dějin umění, od roku 1853 i všeobecné archeologie. Byl prvním, kdo tento obor v Praze přednášel. Řádným profesorem byl jmenován v roce 1862 a k stávajícím přednáškám mu přibyly ještě přednášky z dějin české literatury. Od padesátých let působil jako konzervátor pro Prahu v Komisi pro průzkum a zachování památek.
Své první práce, romanticky zabarvené historické povídky, publikoval Vocel nejprve německy ve Vídni v letech 1832 - 1834. Nejznámější z nich Poslední Orebita a Hlatipisec vydal česky až v letech 1843 a 1846. Ke své rodné řeči - češtině se vrátil až ve svých třech rozsáhlých vlastenecky romantických básnických cyklech, inspirovaných českou historií (Přemyslovci, 1838, Meč a kalich, 1843, Labyrint slávy, 1846). Jako básník se představil ještě v roce 1849, kdy publikoval cyklus drobných politických básní Před březnem r. 1848 a Po březnu r. 1848. Z jeho odborných prací je nejvýznamnější je Pravěk země české (díl I. - 1866, díl II. – 1868), který byl ve své době vyčerpávajícím shrnutím všeho dosud známého.
Fond J. E. Vocela v LA PNP je zlomkovitý, byl získáván postupně jednotlivými dary a koupěmi. Je zkatalogizován pod přírůstkovým číslem 2/1888, uložen je ve dvou kartónech a zahrnuje období 1831 - 1937. Další části pozůstalosti jsou uloženy v Archivu Univerzity Karlovy (viz soupis uložený ve fondu v LA) a v okresním muzeu v Kutné Hoře.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace