Literární archiv Památníku národního písemnictví - Vondráčková Jaroslava

Vyhledávání:

Jaroslava Vondráčková
(1894-1986)

Textilní návrhářka, ředitelka Artělu, autorka odborných a popularizačních statí v tisku, přítelkyně Mileny Jesenské, Jiřího Weila, Marie Weatherallové, autorka vzpomínkových prací o M. Jesenské, J. Weilovi, M. Weatherallové a osobnostech z kulturního a uměleckého okruhu české společnosti 19. a 20. století, se kterými se osobně znala nebo znala z vyprávění rodiny a jejích přátel.
J. Vondráčková se narodila 5. 1. 1894 jako nejmladší ze tří dcer Karla Šimka a Hany Šimkové, rozené Špottové, dcery vlasteneckého lékaře Jana Špotta. Jan Špott byl prvním docentem ortopedie a hydroterapie na lékařské fakultě Karlovy univerzity, kolegou J. E. Purkyně, podílel se na Amerlingově projektu Budče, později provozoval svou nemocnici založenou na přírodní léčbě na Senovážném náměstí v Praze. K jeho přátelům patřili V. Krolmus, J. J. Kalina, B. Němcová. Žena Jana Špotta Josefa Špottová byla biřmovací kmotrou dcery B. Němcové Bohdany. Marie Prencová, teta J. Vondráčkové, byla přítelkyní Zdenky Braunerové. Slávka (jak říkali Jaroslavě Vondráčkové nejen doma, ale později ji jinak neoslovovali ani přátelé) vyrostla v atmosféře pražského kulturního prostředí. Navštěvovala Vyšší dívčí v Praze. Když jí bylo 13 let, zemřela jí matka. Otec Karel Šimek (cenzor Živnostenské banky, člen různých podniků a zamlada vynikající sportovec, veslař Českého veslařského klubu na Střeleckém ostrově) nechal dceru studovat na lyceu v rakouském Gmundenu, kde v roce 1911 odmaturovala. Ještě před odchodem do Gmundenu se učila spolu se sestrami malovat u malíře Václava Jansy, chodila také kreslit ke Zdence Braunerové. V  roce 1913 navštívila poprvé Paříž. Rozšiřovala si znalosti z oboru textilu, který ji zaujal a kterému se posléze věnovala především jako návrhářka. Zajímaly ji přírodní materiály a lidová tradice, kde ji inspirovala Zdenka Braunerová. Vzdělávala se soukromě, po 1. světové válce jezdila do Německa a Francie. Navštěvovala také tkalce v Podkrkonoší a na Jindřichohradecku. U těchto místních tkalců se učila tkát a podkrkonošští tkalci později pracovali pro její ateliér. V letech 1918 - 1920 se podílela na činnosti firmy Foit v Myslíkově ulici.
V roce 1921 se provdala za ing. arch. Otakara Vondráčka, který patřil v roce 1908 mezi zakladatele Artělu, angažoval se v Klubu za starou Prahu a roku 1920 byl jmenován řádným členem odboru lidových staveb Společnosti Národopisného muzea československého v Praze a spolupracovníkem na soupisu české lidové architektury. Zdokumentoval řadu lidových staveb na Slovensku. Na Slovensko jezdila i J. Vondráčková, která zde především sbírala modrotisk. Inspirací jí byla i cesta do Švédska roku 1930 a cesty do SSSR v letech 1931 a 1936 (1937?) spojené s návštěvou Textilního institutu v Moskvě, závodů na Urale a Kavkazu. Od 20. let spolupracovala s různými architekty (J. Krejcar), spolupracovala s tvůrci okolo Bauhausu (Otti Berger, Hannes Meyer). V roce 1926 zřídila spolu s Boženou Pošepnou ateliér, dílnu na Karlově náměstí v domě U tří vlaštovek. Prodávaly zde také tkané zboží, které podle jejich návrhů zhotovovali domácí tkalci. J. Vondráčková spolupracovala především s tkalcem A. Semerákem. V ateliéru se podávaly i rady na bytové zařízení. J. Vondráčková pomáhala při zařizování interiérů svých přátel. Ve fondu jsou fotograficky dokumentovány její tkané výrobky v interiérech M. Jesenské, H. Šklíbové, G. Reinerové atd. Účastnila se na bytových výstavách Svazu československého díla, obesílala i mezinárodní výstavy. Přednášela v Uměleckoprůmyslovém muzeu a v rozhlase, psala o textilu odborné statě i popularizační články. Patřila spolu se Z. Foustkovou-Wattersonovou, B.  Friedländerovou, R. Illnerovou, H. Šklíbovou a dalšími k těm, na které se M. Jesenská obracela s žádostmi o příspěvky do ženských rubrik v Národních listech, Lidových novinách atd.
J. Vondráčková měla velkou životní sílu a chuť do života, snažila se být při všem zajímavém a také se na tom podílet. Díky své povaze měla velké množství přátel. Přes svou přítelkyni M. Weatherallovou se seznámila s O. Vočadlem, Z. Vančurou, P. Fränklem. Přátelila se s kruhem okolo Devětsilu. K. Teige a J. Nevařilová bydleli před válkou nedaleko Karlova náměstí, kde měla J. Vondráčková ateliér. K. Teige byl pro J. Vondráčkovou také kontaktním článkem na Bauhaus, kde přednášel. Díky J. Weilovi poznala řadu přátel okolo ruské mise. Také Otakar Vondráček ji seznámil se svými přáteli, mimo jiné s Josefem Šímou a Josefem Sudkem. Do přátelského okruhu patřil F. V. Mokrý a výtvarníci Umělecké besedy, na jejíž akce byli Vondráčkovi pravidelně zváni. K Umělecké besedě přitáhl J. Vondráčkovou Hanuš Jelínek. S rodinou Jelínkovou se přátelila J. Vondráčková od r. 1914 po společně strávené dovolené v České Kubici. J. Vondráčková navštěvovala také čaje A. M. Tilschové, M. Majerové, K. Neumannové. K jejím přítelkyním patřila Daisy Jelenová, textařka trampských písní. Ve fondu se nachází větší množství fotografií z letních pobytů na chatách Jukon a Krasin, které dokládají přátelsky vřelý a propojený život lidí okolo kultury ve 20. a 30 letech.
J. Vondráčková byla členkou mnoha spolků a svazů, uměleckých i ostatních. Pracovala v Levé frontě, Syndikátu ženské pracující inteligence. Angažovala se v pomoci emigrantům. Po válce pracovala v národním podniku Textilní tvorba (později ÚBOK), Uměleckých řemeslech a Ústředí umělecké a lidové tvorby.

J. Vondráčková neměla vlastní děti, ale starala se postupně o tři děti nevlastní. O    Gertrudu Hodbodovou, která zemřela v roce 1932, Čeňka Klase z Mostu, který pobýval u  Vondráčků v rámci pomoci mosteckým dětem (1932), posléze u Vondráčků bydlel a vyučil se v Praze. Pod svou ochranu vzala J. Vondráčková také Boženu Vondráčkovou (Lukášovou), která zemřela v roce 1983. J. Vondráčková se dožila 92 let, zemřela 10. března 1986 a je pochována na Olšanských hřbitovech.
J. Vondráčková začala publikovat okolo roku 1917 již zmíněné odborné a popularizační články o textilu (Národní listy, Pestrý týden, Elegantní Praha, Žijeme...), po 2. světové válce v tomto publikování pokračovala (Rada žen, Výtvarná práce, Čs. žena, atd.). Zároveň se snažila i o drobné prozaické pokusy (viz např. příloha prvního dílu pamětí Zavátý čas). Po roce 1945 začala shromažďovat materiál k rodinné tradici, napsala pro časopis Rada žen sérii vzpomínkových článků o dědečkovi Janu Špottovi a jeho rodině pod názvem U     zlaté váhy na Senovážném rynku. Později se snažila vydat paměti své babičky Josefy Špottové, jejíž postava se objevila i v přednášce o Boženě Němcové. Přednášku připravila J. Vondráčková v roce 1974 pro Společnost Boženy Němcové. Cenné informace zprostředkované rodinnou tradicí jsou i v pamětech J. Vondráčkové, především v počátečních partiích prvního dílu Zavátý čas, který byl původně zamýšlen jako práce o Zdence Braunerové.
Vedle tématu rodinné tradice a vzpomínek na spřátelené rodiny z kulturního prostředí minulého století byla stěžejní postavou vzpomínkových textů J. Vondráčkové Milena Jesenská, kterou znala od dětských let. J. Vondráčková pomáhala nejprve ve shánění materiálu o M. Jesenské Jiřímu Weilovi, který o ní chtěl psát. Ze zamýšlené práce a filmového scénáře zůstalo jen torzo s názvem Zlatý bengál. Po smrti J. Weila pracovala J. Vondráčková na tomto tématu sama, zvláště když se v 60. letech uvolnila společenská situace a naskytla se možnost vydat o M. Jesenské knihu. J. Vondráčková věnovala tématu mnoho času, zaangažovala přátele a známé se snahou zachytit dokumentační materiál i vzpomínky. Výsledkem byla kniha Návrat nežádoucí, na níž se podílela a předmluvu napsala Růžena Grebeníčková. Kniha, jejíž vydání připravovalo nakladatelství Růže v Českých Budějovicích, bohužel nestihla v roce 1968 spatřit světlo světa. J. Vondráčková pokračovala ve       shromažďování dalších informací a vypracovala nové verze své práce. Návrat nežádoucí byl přepracován do knihy Kolem Mileny Jesenské, která vyšla v roce 1991 bez zamýšleného druhého dílu Milena se dokumentuje. Editorkou knihy je Marie Jirásková, která se s J. Vondráčkovou přátelila, pomáhala jí s úpravou textů a byla Vondráčkovou pověřena, aby pečovala o její literární pozůstalost. V ediční poznámce knihy Kolem Mileny Jesenské je možné získat podrobnou informaci o textech J. Vondráčkové a M. Jesenské a o jejich genezi.
Dalšími tématy vzpomínkových prací jsou dvě postavy, přátelé J. Vondráčkové, Jiří Weil, kterému věnovala knihu Mrazilo a tálo, a Marie Weatherallová roz. Isakoviczová v     knize Tenkrát.
Na J. Vondráčkovou se obraceli až do konce jejího života čeští i zahraniční badatelé s žádostmi o poskytnutí informací o M. Jesenské, F. Kafkovi aj. Ze svých vzpomínek a hlavně ze svého rozsáhlého dokumentačního materiálu a pomocné bibliografie tyto informace ochotně poskytovala.
Fond J. Vondráčkové v literárním archivu PNP obsahuje jedenáct kartónů. Z toho necelý kartón dokladů, necelé tři kartóny korespondence, čtyři kartóny rukopisů, dva kartóny fotografií a jeden kartón tisků, výstřižků a kreseb. Fond vznikl v roce 1972 postupným předáváním korespondence, rukopisů a dalšího materiálu do archivu. Fond je uložen pod přírůstkovými čísly v      rozmezí 68/71 – 33/97. Archivně cenné jsou všechny části fondu.
Fond se v některých částech vymyká klasickému archivnímu zpracování. Tato odlišnost je dána dvěma okolnostmi. Jednak pracovním postupem J. Vondráčkové, který v     některých případech znemožňuje oddělit od sebe různé pracovní materiály (osobité řazení příloh a kompletování materiálu, psaní poznámek k různým tématům na jeden list, nalepování fotografií k poznámkovým listům apod.), jednak snahou alespoň částečně ponechat pro  badatele soustředěný materiál k jednomu tématu. Především jde o rukopis knihy Kolem Mileny Jesenské a celý kartón příloh k této knize. Dále je potřeba upozornit, že ve všech částech fondu je možné nalézt různě obsáhlé poznámky J. Vondráčkové k adresátovi či odesilateli korespondence, popř. k situaci či jistému momentu, o kterém se v dopise píše. Poznámky se nacházejí i v rukopisech, fotografiích, úmrtních oznámeních...
Oddíl dokladů obsahuje osobní doklady J. Vondráčkové, ing. arch. Otakara Vondráčka (muže J. V.), Gertrudy Hodbodové (adoptivní dcery J. V.), Karla Šimka (otce J. V.) a příbuzných Prencových (teta a strýc J. V.). Doklady J. Vondráčkové jsou vzhledem ke svému počtu (31 kus) ponechány v konvolutu, ačkoli se jedná o doklady různého charakteru (legitimace, doklady o jazykovém studiu, řidičský průkaz ...). Drobné doklady Čeňka Klase, o    jehož výchovu se Vondráčkovi starali, jsou ponechány v jeho korespondenci (viz korespondence rodinná). Cenným materiálem jsou rodokmeny, opisy dokumentů a další výpiskový materiál k rodině Šimků (44 ll), svědčící spolu s obdobným materiálem shromážděným J. Vondráčkovou k rodině Špottů (viz fond Jana Špotta) o živém a hlubokém zájmu o rodinnou tradici, lidské příběhy a zároveň o obdivuhodné píli, kterou nemůže v    některých případech ztlumit ani nepřesná datace či citace. Materiál k rodině Šimků doplňuje sbírka rodinných úmrtních oznámení. Do dokladů byla zařazena i sbírka úmrtních oznámení z     okruhu přátel a známých J. Vondráčkové.
Korespondence ve fondu J. Vondráčkové dokládá široký okruh známých a přátel (J.    Weil, K. Teige, A. M. Tilschová, F. V. Mokrý, J. Seifert a další). Část korespondence tvoří dotazy týkající se M. Jesenské (ze zahraničních badatelů např. T. Beckermann, H. Binder, J.    Born, R. Enders, R. Hackermüller aj.). Další část korespondence dokumentuje zjišťování a kompletaci informací o M. Jesenské, ale také o J. Weilovi a M. Weatherallové. V dopisech přímo vyzývala k psaní vzpomínek na M. Jesenskou. Snažila se i o praktickou pomoc Janě Černé, dceři M. Jesenské. Janě Černé také pomáhala i s vydáním vzpomínkové práce Adresát Milena Jesenská, která vyšla v roce 1969 a jejímiž autorkami měly být původně J. Černá i J. Vondráčková. K J. Černé se vztahuje ve fondu nejen korespondence s J. Vondráčkovou, ale i korespondence odeslaná J. Vondráčkovou L. Černému, Z. Fišerovi a přijatá korespondence od L. Ledererové, M. Černého, Z. Fišera, H. Volavkové, nakladatelství Academia, v korespondenci cizí se nacházejí dopisy von Zedwitze a Míchalové J. Černé. Další korespondence týkající se M. Jesenské, J. Černé, F. Kafky a dalších je možné najít v přílohách ke knize Kolem Mileny Jesenské. V korespondenci H. Bindera je přiložen rukopis O. F. Bablera o M. Jesenské. V oddíle korespondence cizí se nachází vzácný dopis - moták M.  Jesenské psaný Rokytě Illnerové v době věznění na Pankráci. Dopis je psaný na plátno, přiložen je jeho opis.
Z korespondence byla vyčleněna korespondence rodinná, v oddíle korespondence cizí se nachází větší počet dopisů přijatých a odeslaných F. V. Mokrým.
Oddíl rukopisů vlastních obsahuje strojopisy vzpomínkových knih, kratší články o  Artělu a mostecké stávce, dále konvolut článků o textilu a bydlení, materiál k přednášce o B. Němcové, materiál pro dokumentární film o M. Jesenské (1979) a různé pracovní poznámky.
V kartónech č. 5 a 6 je uložen strojopis knihy Kolem M. Jesenské. Součástí práce jsou části Hledání ztraceného času (kratší text o M. Jesenské), Milena se dokumentuje (základní životní data a bibliografické údaje), Mluvilo se o Mileně u nás i ve světě (přehled článků, knih, přednášek, vysílání spojených se jménem M. Jesenské), Je suis un désert, qui monologue (kratší text o Viollettě Leduc, jejíž životní příběh srovnává J. Vondráčková se životem M.  Jesenské). U knihy Kolem Mileny Jesenské byly ponechány ve svém původním řazení tři obsáhlé slohy příloh označené písmeny P, P I, P II. Přílohy obsahují korespondenci, fotografie (osobní fotografie M. Jesenské, J. Vondráčkové a dalších, soubor fotografií, kde M. Jesenská bydlela atd.), opisy a xerokopie článků M. Jesenské, další různou dokumentaci.
U příloh je přiložen jejich seznam sestavený J. Vondráčkovou, který neodpovídá vždy obsahu jednotlivých sloh, čísla některých příloh dokonce chybí, závazný je v tomto případě seznam příloh uvedený v soupisu fondu.
Z dalších prací o M. Jesenské se ve fondu nachází strojopis práce Návrat nežádoucí, pracovní materiál k natáčení dokumentárního filmu z roku 1979 a xerokopie textu Z pamětí Jaroslavy Vondráčkové, za kterým se skrývá část z textu Čas, který se nevrací (vyšlo v USA roku 1980 v časopise Proměny).
Ve fondu jsou uloženy již zmíněné paměti J. Vondráčkové. Jedná se o tři části pod   názvy Zavátý čas, Legendy a skutečnosti, Pohovory. Dokončený je pouze první díl Zavátý čas. Částečně ucelený je i druhý díl Legendy a skutečnosti, jehož součástí jsou tematické kratší texty a medailony, věnované např. ženám pohybujícím se okolo Syndikátu ženské pracující inteligence. Třetí díl Pohovory je pouze torzem doplněným informačním konvolutem Data - události (1950 - 1979).
Dále jsou ve fondu uloženy dvě vzpomínkové práce věnované Jiřímu Weilovi a Marii Weatherallové. Kniha o J. Weilovi nese název Mrazilo a tálo. Ve fondu J. Vondráčkové se nachází kopie původního strojopisu, originál připojila J. Vondráčková k fondu J. Weila, jehož literární pozůstalost pomáhala Olze Weilové, ženě J. Weila, uspořádat a předat do     literárního    archivu PNP. J. Vondráčková se přátelila s J. Weilem již od 20. let. J. Weil se účastnil prázdninových pobytů na chatě Krasin, jezdil společně s J. Vondráčkovou na    návštěvy Švabinských do Kozlovic... J. Vondráčková předala do fondu J. Weila i svůj dokumentační materiál a svou korespondenci a fotografie mající vztah k němu. U originálu strojopisu Mrazilo a tálo ve fondu J. Weila jsou přiloženy i dvě slohy příloh Dokumenty I. a Dokumenty II., obsahující opisy i originály korespondence, fotografie J. Weila i J.    Vondráčkové a její rodiny, překlady, kritiky a jiné texty. Knihu Mrazilo a tálo napsala J. Vondráčková okolo roku 1970, vyšla pouze v samizdatu (edice Kvart) v roce 1979.
Knihu o Marii (Mice) Weatherallové, své přítelkyni a překladatelce z češtiny do angličtiny žijící v Anglii, nazvala J. Vondráčková Tenkrát. Kniha má podtitul Půlstoletí přátelství v dopisech a je v podstatě postavena na korespondenci M. Weatherallové s přáteli v  Čechách. Podobně jako u J. Weila se snažila J. Vondráčková o kompletaci písemného a fotografického materiálu o své přítelkyni. Vše, co spolu se svými přáteli o M. Weatherallové shromáždila, předala posléze opět do literárního archivu a tento materiál se stal základem pro  fond M. Weatherallové, kde se také nachází originál strojopisu Tenkrát, a to opět se slohou příloh. Ve fondu M. Weatherallové je uložena i korespondence adresovaná manželům Weatherallovým a sloha korespondence týkající se M. Weatherallové, ale vedená J. Vondráčkovou. Ve fondu J. Vondráčkové je možné nalézt pouze neúplnou kopii knihy Tenkrát s přiloženým pracovním materiálem. Tato kniha nebyla vydána.
Oddíl rukopisů vlastních obsahuje dále konvolut článků J. Vondráčkové o textilu, jsou tu ponechány pohromadě strojopisy i výstřižky článků, které jsou řazeny abecedně. Nenachází se tu článek Hledání ztracených ovcí napsaný J. Vondráčkovou pro Kulturní tvorbu v roce 1965.
Z tisků se ve fondu nacházejí především tituly s věnováním, vzácné je libreto Moskevského národního židovského divadla Putování Venjamina III. od S. M. Mendeleho (1927).
Fond je doplněn nepočetnými kresbami, mj. např. kresbami J. Vondáčkové (radnice ve Mšeně a rodný dům J. Špottové ve Mšeně).
Velmi početně i dokumentačně zajímavá je sbírka fotografií (533 pozitivů a 123 negativů). Fotografie jsou členěny do tematických podskupin se snahou o přehlednost. Zde je však nutné připomenout, že fotografie jsou ponechány i v přílohách rukopisů, popř. v    korespondenci. Proto je důležité i zde se orientovat podle jmenného rejstříku.
V literárním archivu PNP je možné najít další písemný materiál k osobnosti J. Vondráčkové mimo její vlastní fond také v uvedených fondech J. Weila, M. Weatherallové a J. Špotta. Ve fondu J. Špotta se jedná o korespondenci J. Vondráčkové s příbuznými a s    institucemi o rodině Špottů, přepis Pamětí Josefy Špottové, rodokmeny, rukopisné práce o  rodině Špottů...
Korespondenci J. Vondráčkové je možné najít i v dalších fondech zpracovaných (A. M. Tilschová, K. J. Beneš) i nezpracovaných.
Mimo literární archiv PNP je možné nalézt informace i konkrétní materiál ve sbírkách a archivu UMPRUM.
Fond J. Vondráčkové, zahrnující období 1857 - 1990, je důležitým východiskem pro badatele zajímající se o osobnost M. Jesenské a zdrojem cenných podnětů a informací o    lidech a atmosféře konce minulého a první poloviny tohoto století.
Z prací J. Vondráčkové vyšla dosud tiskem pouze kniha Kolem Mileny Jesenské, kterou vydalo nakladatelství Torst v roce 1991.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace