Literární archiv Památníku národního písemnictví - Pacovský Emil

Vyhledávání:
EMIL PACOVSKÝ
(1879-1948)

Narodil se 25. května 1879 v Uhlířských Janovicích, zemřel 6. května 1948 v Praze. Otec byl soudním adjunktem. Matka, rozená Vetterlová, pocházela z rodiny ředitele Slovanské akciové knihtiskárny v Brně, až do svatby (18. srpna 1874) hrála v Zemském českém divadle v Praze.
Emil se narodil jako třetí z pěti dětí, z nichž dva bratři zemřeli v dětském věku. Otec byl často překládán, a proto Emil Pacovský navštěvoval školy v Hradci Králové, v Přelouči, vyšší reálku v Pardubicích. V letech 1896 - 1897 studoval na malířské akademii v Praze (u profesorů F. Ženíška a J. V. Myslbeka), tři roky pak v Mnichově na soukromé škole Slovince Antona Ažbeho. V té době bylo toto město významným centrem uměleckých studijních cest a důležitým střediskem českého výtvarného života. Zde se Emil Pacovský seznámil s Jaroslavem Augustou, který podnítil jeho zájem o Slovensko, kde potom působil osm let. Maloval, organizoval výstavy, v letech 1903 - 1908 byl předsedou prvního slovenského výtvarného sdružení Grupy uhorsko-slovenských maliarov. V Praze žil spolu se sestrou, ateliér si zařídil na Letné.
Od roku 1908 spolupracoval s redakcí čtvrtletníku pro umění a filozofii Meditace, v letech 1910 - 1912 se aktivně podílel na činnosti sdružení Sursum (spolu s F. Koblihou, J. Konůpkem, J. Váchalem, J. Zrzavým aj.), v lednu 1912 vydal první číslo revue Veraikon. Od 16. srpna 1915 až do konce první světové války žil ve Vídni, kam byl povolán vojenskými úřady.
V roce 1919 se zasloužil o větší aktivitu skupiny mladých moravských výtvarníků Koliba, která se ale v roce 1922 rozpadla. Krátce trvala i družina Socialistická scéna, v jejímž předsednictvu Emil Pacovský působil od založení v roce 1920. V tomto roce také začala jeho spolupráce se Syndikátem výtvarných umělců československých. Stal se ředitelem obchodního podniku Syndikátu, organizoval výstavy.
23. září 1921 se oženil s Hanou Pohlovou, dcerou lékárníka na Smíchově, narozenou 16. února 1889. Seznámil se s ní v Potštejně, kam jezdil na letní byt s rodiči a ona s babičkou. 10. listopadu 1922 se jim narodila dcera Jana, 15. prosince 1923 dcera Emilie.
V roce 1922 vydal Emil Pacovský jeden ročník slovenské Svojeti, věnovaný mladé slovenské literatuře, hudbě a výtvarnému umění. Když byl 15. prosince 1928 ustaven Svaz výtvarných uměleckých spolků ČSR, stal se Emil Pacovský jeho generálním tajemníkem a Veraikon orgánem Svazu. V roce 1928 byl také přijat za člena výtvarného odboru Masarykova lidovýchovného ústavu. Přednášel dějiny umění v Husově škole. V letech 1930 - 1931 byl kulturním referentem olomouckého časopisu Pozor.
17. dubna 1937 zemřela Hana Pacovská a v tomto roce končí vydávání Veraikonu. Od roku 1938 se Emil Pacovský věnuje dcerám. Mladší vážně onemocněla, válečná léta rodinnou situaci ještě zhoršila.
Vlastní tvorba Emila Pacovského stojí v pozadí teoretické, publikační, vydavatelské a organizační činnosti. Maloval v plenéru, čerpal ze života na slovenském venkově (hlavně v Detve), věnoval se grafice, ex libris, dřevorytu. Informoval o současném dění ve výtvarném umění, psal kritiky, hodnotil výstavy, zabýval se estetikou, dějinami umění, zasvěceně seznamoval s metodami umělecké práce, úspěšně i neúspěšně organizoval umělecké výstavy, 25 let vydával grafickou revui Veraikon (1912 - 1937). Je autorem studií: Petr Brandl, nástin doby, života a díla, Poměr umění k náboženství a mravnosti, O uměleckém tvoření výtvarníkově, České umění rytecké, Poměr obecenstva k umění, Vývoj českého umění ilustračního aj. Některé své práce podepisoval pod pseudonymem Emil Firle.
Písemná pozůstalost Emila Pacovského uložená v literárním archivu Památníku národního písemnictví poskytuje dobrý přehled o životě a činnosti této osobnosti výtvarného umění. Mezi doklady a tisky lze nalézt informace o Veraikonu, Kolibě, Socialistické scéně, sdružení Sursum, Syndikátu výtvarných umělců československých. Dochovalo se dost rukopisů vlastních, jsou to díla otištěná v různých novinách a časopisech. Důležitým pramenem je životopis Emila Pacovského od jeho dcery Jany Chválové.
Největší oddíl pozůstalosti tvoří korespondence přijatá. V ní jsou nejcennější konvoluty korespondence významných osobností. Nejvíce jsou zastoupeni V. Bitnar, A. Dolenský, F. Durďák, R. Hála, F. Hezina, J. Honsa, O. Hurych, J. Konůpek, J. Laichtner, O. Lasák, A. Martenová-Klecandová, J. Mezerová-Winterová, A. Porket, J. Pospíšil, V. Rabas, O. Vaňáč, J. Votruba, A. Zeyer. Cenná, i když ne tak početná, je korespondence Z. Burghauserové, J. Čapka, J. Demla, F. Duši, J. Hodka, P. Kotíka, F. Kubišty, A. Mackové, M. Martena, R. Medka, J. Portmana, A. V. Slavíčka, J. Stretti-Zamponi, K. Štiky, K. Teiga, J. Váchala, K. Vika, O. Vočadla, F. Wollmana aj. Velmi dobře je zachována korespondence rodinná, dokládající vztah s rodiči, sestrou, manželkou a doplňující životopis E. Pacovského.
Písemná pozůstalost je uložena ve 24 archivních kartónech pod přírůstkovým číslem 6/83, 9/86 a zahrnuje období 1878 - 1985.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace